Paní malířka chodí po světě...

autor textu: Jiří Hůla
rok vydání: 1990
typ dokumentu: text
počet stran: 1 list
jazyk: český
rozměry: 297 x 210

poznámka:
text pro děti - Marie Blabolilová: Grafika a obraz, Galerie na chodbě, Kostelec nad Černými lesy, 22.1.-23.2.1990
-
Paní malířka chodí po světě a kouká, co je k vidění. Někoho zajímají jenom auta, jiný má rád kočky a psy, dalšímu se líbí zasněžená, do dálky protažená pole. Marie Blabolilová má ze všeho nejraději stromy, trávu a vítr. Vítr je prý ze všeho úplně nejlepší. Strom má kořeny (obyčejně nejsou vidět) - a potom kmen, ze kterého rostou větve a na nich větvičky. V zimě strom vypadá jako nakreslený krevní oběh nebo obrácená řeka se spoustou přítoků - větviček, které se do té řeky - kmene vlévají. Na jaře větvičky obrostou měkkými listy, strom se zazelená a rozkvete. To, co bylo v zimě skrznaskrz děravé je náhle jakoby plné. Les z dálky vypadá jako nepřekonatelná hradba. Přijdete ale blíž, stěna se rozdrobí na stromy, na větve, větvičky, na listy. Když jste přímo v lese, můžete se klidně procházet. Tam je místa. Pod stromy to je jako pod střechou. Kapky deště dopadají na listy stromu. Bum, bum a bum. Listy se pod údery kapek ohýbají. Slyšíte je? Ale, ne to už přece není déšť, je to vítr. Ohýbá větve, otrhává listy. - Tvar koruny stromu se podobá válci, jehlanu či kouli, něčemu pevnému. Ani to tak ale není, koruna se neustále proměňuje. Strom sice neuteče z místa, ale pohybuje se stále. Jako kdyby dýchal - nadechnul se a pomaličku vydechoval. Listy se chvějí, strom šumí, v koruně lípy bzučí včely, začíná léto a pod stromem v chládku leží stín. - Marie Blabolilová si při práci na tohle všechno vzpomíná. Sedí doma v ateliéru a do zinkové desky ryje čárku za čarou. Desku zaleptá v kyselině, naválí ji tiskařskou barvou. Potom barvu z povrchu desky setře. Tisknout budou jenom vyleptané čárky, ve kterých černá hmota zůstala. Když se otisk desky - grafika podaří, je malířka spokojená. Na ploše papíru dál roste strom, padá sníh fouká vítr, dozrává tam ovoce a obilí.