Jsou to většinou práce z poslední doby...

podnázev: zahájení výstavy

typ dokumentu: text
rok vydání: 2007
počet stran: 2 strany
výška x šířka [mm]: 297 x 210
jazyk: český

poznámka:
zahájení výstavy Marie Blabolilová: Obraz města, Galerie Anderle, Praha, 12.4.2007 -
-
Jsou to většinou práce z poslední doby. Není to výstava velká počtem vystavených prací, množství vystavených děl nedělá dobrou či zajímavou výstavu. Podstatné je, že Marie Blabolilová opět - pokolikáté už? - přichází s něčím překvapivým, novým. Opět to nejsou žádné dramatické změny či zlomy, žádné soudobé trendy, techniky a technologie, je to jen další pohyb v grafiččině tvorbě, posun překvapivým směrem. Nejzajímavější na tom pro mne je, že je ten posun při zpětném pohledu logický, jakoby samozřejmý. Technika zůstává stejná - čárový lept, a domy - téma současné výstavy - ji zajímaly už v 80. letech. Grafiky Marie Blabolilové působí jako přepisy reality, ale nejsou to žádné realistické obrázky. Kromě zjednodušení motivu často a na samotnou podstatu a autorské stylizace je vždy v nich kus abstrakce. Vždycky je v nich část nevysloveného nebo nedořečeného, kus prázdna, prostor pro tajemství. Tajemství láká, vzbuzuje nejen očekávání, ale i smutek. Smutek z nenaplněnosti. Tajemstvím je totiž jenom to, co se nikdy nedozvíme. Jinak by to nebylo tajemství. Tenhle silný a v grafikách Marie Blabolilové stále přítomný pocit není daný jenom zvolenými náměty, ale rovným dílem i způsobem jejich zpracování, grafickou technikou čárového leptu. Marie nekreslí tvary a objemy obrysovými liniemi, vymezuje je - aproximuje - soustavou čar, čárek. Všichni cítíme, jak lidé, zvířata, stromy i předměty vyzařují energii, která je jejich pokračováním, která je překračuje a ovlivňuje jejich okolí. Obyčejně tomu neviditelnému vyzařování říkáme aura. Marie Blabolilová ten energetický pocit ve svých grafických listech dokáže zaznamenat, uchovat a předat. A protože to dělá těmi nejjednoduššími prostředky, jsou její díla tak sdělná, snadno přijatelná, neříkám srozumitelná. Pro pořádek připomínám, že soudobé okouzlení digitalizací, přenosem obrazu, internetem - i když působí tak složitě - stojí na podobných základech, na rozkladu informací do řetězců nul a jedniček. Na začátku jsem se zmínil o posunu v Mariině tvorbě, který mě překvapil. Marie o něm dobře ví, dokonce říkala, že ji ten posun moc netěší.
V posledních grafikách se objevilo něco, co tam dřív nebylo, ironie a sebeironie. - Svět je jaký je, na tom jedinec nic, nebo skoro nic, nezmění, můžeme se jenom snažit, aby nebyl ještě horší. Marie Blabolilové - na rozdíl od budovatelské nadšení reklam a narůstajícího nezájmu politiků o věci veřejné, vidí hrůzu a úpadek současného světa. Vidí sídliště, která jsou dál přes všechny barevné nátěry podobná králíkárnám, ubohost a beznadějnost satelitních čtvrtí nazývaných - kdoví proč? - podnikatelské baroko. Ironie není vtip, není to výsměch ani karikatura, šleh či útok, je to - možná jediná možná - obrana. To je ode mne všechno. Ještě citace, která se na zahájení dnešní výstavy Marie Blabolilové hodí jako tečka. "Heč," píše Pavel Eisner, "my jsme nejen nechcípli, ale ještě jsme veselí."

studovna objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení

Jsou to většinou práce z poslední doby...

osoba   narození   poznámka
Hůla Jiří   7. 6. 1944    

Jsou to většinou práce z poslední doby...

osoba   narození   poznámka
Blabolilová Marie   4. 3. 1948    

Jsou to většinou práce z poslední doby...

autorská
termín   název výstavy, místo konání
2007/04/12 -   Marie Blabolilová: Obraz města, Galerie Anderle, Praha

Jsou to většinou práce z poslední doby...

  instituce, obec, signatura, poznámka  
  A 110298, výstřižek