Mluvení ze spaní

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Snář
rok vydání: 1968
strana: 14-18
jazyk: český

poznámka:
staří Řekové už… a prej… měli ředitele přes sny, ano, soudruha ředitele Morfea, a docela i přej vedoucího samoobsluhy přes spánek, soudruha vedoucího a menoval se Hypnos čili dvě chutě, který když se smíchají, udělá se spolehlivě opiát se jménem sen, což jest zároveň výsledek i fyziologický dle nejnovějších výzkumů tam i tam, no a proto si myslím, že když člověk sní o něčem za bílýho dne, když jde třeba po ulici, proč by nesnil třeba v noci, když jev posteli,
vždyť přeci výrobu snů a ledacos jiného nádhernýho vyrábí jeden stroj, mozek člověka, a není snad vyplněný sen, když si řekl patnáctiletý Einstein, že by chtěl chytit sluneční paprsek do dlaně, a nakonec ho vypočítal, taková blbost podle lidí přespříliš rozumných a vidíte, sen se splnil, anebo není vyvedený sen, kterej snil pan Ciolkovskij, ač by byl jeden sen dosud nevyplněný, a to lék proti rakovině, ačkoliv i ten se vyplní dozajista, ale za nejhorší rakovinu považuju rakovinu mozku, která dělá z lidí nevěřící Tomáše, ať jde o cokoliv, proto berme Snář jako anti-tomášové
tak, že Snář neboli Smář jest opakem žaláře, a ten se spíš řídí slovy a ústy Snáře /Arcibiskupa viděti, rychlá smrt/, ač opakem by bylo /Dva nosy viděti, překážky/ a jeden nos pouze filipa značí a ten druhej nos jest takového druhu, abysme jako jím oddělovali smysl od nesmyslů, a to by bylo jako nezamotaný klubko, na jehož klubku jest namotaný Snář, tedy /Studnici kopati, poklad nalezneš/, a kdo nehledá, nenajde, protože
Snář jest takovým šlejfířem lidový poezie a pranostiky, kořeněný zkušenostma našich babiček a prababiček, a to je něco moc dobrýho přeci s lotynkama a tý loterie, ne aby babička vyhrála pouze peněz, ale si myslím, že jim šlo o to, aby něco špatnýho v životě bylo lepší, a špatnej sen se zdá člověku proto, aby předem věděli o zlolajnosti a předešli ji dle výkladu no ano Snáře, a ať se vezme jak se to vezme, Snář byl pop-art našich babiček a s bílým humorem k tomu oproti pohřebnímu ústavu černýho humoru, kterej si vymysleli čerti, aby lidem kalili radost z čehokoliv, a proto /Blech mnoho spatřiti, zármutek míti/) a to je v jedný větě tragédie i komedie hrnčířskýho kruhu všedního dne okolo nás všech, no ne, a proto má poezie Snáře dvě zdravý ruce oproti černýmu humoru, kterej má jen jednu nohu, a kulhavou, a lze si na toto téma vybrati /Polní práce, namáhavé bohatství dobýti/ anebo /Bučeti dobytek slyšeti, neštěstí/ a taky /Maškarádu viděti, úklad/, tedy vidíte, jak nutno míti nosů dvou a pořádných a každej dle svý chuti, a přeji vám dobrou chuť /Čermáčka viděti a v pokoji létati, štěstí/, anebo zas /Jizvu na těle míti, nebezpečí/, tedy nejlépe
oběma nosy a najednou /Červa zabíti, radost/, a dá se samozřejmě vyložiti i obráceně, jak by učinili dozajista úředníci pohřebního ústavu, kterejm jde více o saze než o komín a o /Síťaře viděti, zhýralý život vésti/, no Snář jest jakoby válka mezi pomněnkama a blínama a heslo blínu jest /Stehlíka viděti, domýšlivost/ a Snář oproti nim vystřeluje kouli, že /Harfu viděti anebo na ni hráti, potěšení v domě/, vůbec harfa je jako žejo pseudonym Snáře, a není to humor jednostrannej, řečeno docela fyziologicky, protože dobrý pousmání uvolňuje větry v hlavě a /Hlavu setíti, zlé přemoci/ anebo /Hlavu překroucenou viděti, prozřetelnost/ a nejde o jakoukoli hlavu, ale takovou, pro jejíž odstraňování se vůbec humor narodil, o hlavy pitomé, aby padala blbost do koše se zbytečnostma, a nezapomínejme, že negativ se narodil kvůli tomu, aby byl pozitiv a ne obráceně, žejo, a zasmějeme-li se od srdce, že tedy plujeme jako pouťoví andělé vzhůru do peřin oblaků, a né-li, že padáme do pytlů s koksem jako čerti, čili
Magnetem si pohrávati, dobrá zvěsí/, a ne /Ježka viděti, úraz/, dodával by Snář, kterej má kolíbku až u Chaldejců, a jde o hvězdopravectví, no a podívejte se večer na nebe, co je tam hvězd, a na jedný z nich žijeme i my a ne nadarmo říká Snář, že /Vejra slyšeti, poselství/, a podívejte se, kdyby to nefungovalo mezi lidma a hvězdama, tak by se to podobalo hodinám, jejichž kolečka taky musej zapadat do sebe, aby ukazovaly čas, a tedy /Zatmění viděti, hašteřivost/, anebo /Vola na krku míti, vše dobré/, doporučuji tedy opět použíti jednoho ze svých nosů, ne-li obou, a nezapomínejte,
že lež má krátký nohy a pravda sedmimílový boty, si myslím, že sen se nedá ze života vygumovat a vystrnadit a že sny jsou a budou, jako budou nosy a oči a ústa, nemyslíte, podívejte se, někdo ale sní takhle, jestlipak ty taliány budou dobře přehřáté, a druhej sní o tom, copak si asi Jarmilka myslela včera večer, když se na mě dívala těma svejma fialkovejma očima, a to je dokonce dvojsen a ty taliánový lidi říkaj — když spím, tak spím, jakýpak sny prej, a ty fialkový lidi neříkaj nic a myslej si svý sny a dvojsny anebo tak podivně, ono totiž snít je totiž nutný a říkaly to lecjaký kapacity, a něco o něčem, co není a mělo by být, a nerozhoduje, je-li člověku pět let anebo osumdesát, si myslím, a bez snů bysme neměli ani žárovku ani penicilín,
jako třeba družstevník Kecl od Roudnice onehdy pomyslel si na poli, no na dnešek se mi zdálo vo tom běžícím bílým koni, tak bych moh sakra brát ve sportce druhou nebo třetí, i takovejch třeba čtyři sta padesát korun, vyspravil bych si kus toho plotu a dal bych Marušce na župan, na ten flanelovej, no a přitom soudruh Kecl si to valil na velikým kombajnu prostředkem žní, na kterým bylo napsáno bílým vápnem Vzhůru k socialismu, dneska se musí brát všecko moderně, ale ne ve smyslu egyptském, ale doslova v moderním, jak to řekl Celník Rousseau kdysi Picassovi, totiž prostě, to je vždycky to nejmodernější, že ano.

Mluvení ze spaní

Mluvení ze spaní