Jiří Hůla Výstava v Divadle hudby v Olomouci

podnázev: Vždy, když slyším jméno Hůla...

typ dokumentu: text
rok vydání: 1988
počet stran: 2 listy
výška x šířka [mm]: 297 x 210
jazyk: český

poznámka:
-
Vždy, když slyším jméno Hůla, mám pocit, že bych měla okamžitě vstát a něco zásadního udělat. Něco uspořádat, zorganizovat, vytvořit či napsat, ale hlavně neztrácet čas, kterého má člověk v životě ještě méně, než si myslí. Tak ohromující a hlavě+ nakažlivá je činorodost vládnoucí v domě bratří Jiřího a Zdenka Hůlových v Kostelci nad Černými lesy.
S dílem Zdenka Hůly jsme se setkali v říjnu loňského roku zde v Divadle hudby. Dnes máme možnost seznámit se s minivýsekem tvorby jeho staršího bratra – matematika, dokumentátora, sběratele, organizátora, vydavatele, výtvarníka i teoretika, básníka a neuvěřitelného optimisty Jiřího Hůly. Vystavený soubor úzce souvisí s autorovým pobytem v Olomouci v šedesátých letech, kdy zde studoval na přírodovědecké fakultě. Ovlivněný konkrétní poezií tvořil v té době strojopisy, majíc v té době ještě podobu hry studenta matematiky. Objevoval mnohdy zdánlivě samozřejmé a jasné, a prosté až do chvíle objevu skryté. Vybíral, přeskupoval anebo podle předem zvoleného pravidla zaměňoval jednotlivá slova, hlásky a písmena. Nezajímal se ani tak o obsah, ale o rozložení stavebních prvků v ploše básně. Tyto manipulace s texty mají pokračování v jeho již vyloženě výtvarných pracích druhé poloviny 70. let. Písmo psacího stroje dostává postupně formální charakter a stává se výrazovým prostředkem při tvorbě tzv. „omalovánek“ – přepisů nebo chcete-li popisů obrazů. Sem patří i další práce, které inspirativně navazují jedna na druhou, jako například rozvinutí pláště krachle, spojování krychlí ve větší celky, rozvinutí motivu písmene H, abeceda a známá stavebnice H s 940 znaky vytvořená v roce 1980 aj.
Některé z nich připomínají sochařskou kresbu. Uvědomění si jejich prostorovosti je důležité, některé jsou převáděny do plastického materiál, například do keramiky jako reliéfy, do dřeva (kolorované) jako hračka pro děti. V loňském roce vytvořil Jiří Hůla soubor černobílých i barevných sítotisků, které tvoří základ naší výstavy. Často v nich rozvádí anebo znovu opakuje témata z dřívějších let. Ověřuje si v grafice a na větším formátu jako geometrické konstrukce tak i volnější přepisy obrazů z let pozdějších.
Strojopisy jsou jen jednou z mnoha oblastí autorova výtvarného zájmu, souběžně s nimi vznikají již v 70. letech první perforace a rastry. Podobně jako ve strojopisech vycházejí z možnosti přenosu kompletní informace pomocí několika prvků nebo segmentů řazených v pravidelných intervalech. Pro zkoumání vizuálního vejmu je využito podobných matematických a fyzikálních principů jakými řeší tuto problematiku technické disciplíny. Jde o jistou hru, ve které si určuje umělec pravidla, vymezuje hranice, v nichž se bude rozvíjet. Je to
skutečně kouzelná hra, plné vzrušujícího očekávání a konečného překvapení ve fázi tvorby. Pro diváka je přitažlivá svými optickými klamy a jejich náhlým odhalením. Výchozím materiálem bývá obraz, nejčastěji reklamní fotografie, písmo a jejich kombinace. Jejich mechanickým narušením — rozřezáním nebo perforací, redukcí atd., případně jejich vzájemnými
kombinacemi, získává obraz nové estetické a výrazové kvality. Tvary, barvy, linie se dostávají do nových vazeb a souvislostí. Jednotlivé segmenty jsou nositeli informací o předchozím tvaru, z kterého pocházejí. Jiří Hůla zdůrazňuje mechanický charakter vzniku obrazu a nabízí divákovi představu tvorby počítačovým způsobem.
Je třeba se zmínit o dalším způsobu redukce a transformace obrazu – informace. Kresba skalpelem je založena na metodě prořezávání obrazu a přenášení pomocí skalpelu. Vznikají tak jemně rastrované kresby evokující obraz televizní obrazovky, ale svou dynamikou připomínají spíš fata-morganu. Při operaci je zajímavé sledovat, jak se mění hodnota barvy. Kresbu skalpelem opět autor kombinuje s předchozími způsoby přeuspořádání včetně lihových otisků. Jako materiálů používá všech výtvarných i nevýtvarných produktů. S baťovskou podnikavostí i šetrností zpracovává veškeré suroviny, které se nacházejí v „domě“. Například pro svou lahvovou svírku použil vypsané pásky z psacího stroje nebo vypsané tužky apod. Využívá papírových přebalů z balík, pokreslených výkresů svých dětí, vlakových jízdenek…
Jiří Hůla je typem pracovitého a cílevědomého člověka. Známé akce, které pořádá se svým bratrem mají koncepčnost a řád. Celý dům – Galerie H nese stopy bohaté výtvarné, akviziční, dokumentační a výstavní činnosti, která má význam pro dění v současném moderním umění.

studovna objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení

Jiří Hůla Výstava v Divadle hudby v Olomouci

osoba   narození   poznámka
Boháčová Yvonna   19. 1. 1951    

Jiří Hůla Výstava v Divadle hudby v Olomouci

osoba   narození   poznámka
Hůla Jiří   7. 6. 1944    

Jiří Hůla Výstava v Divadle hudby v Olomouci

autorská
termín   název výstavy, místo konání
1988/01/13 - 1988/02/07   Jiří Hůla: Strojopisy a grafika, Divadlo hudby (Galerie Titanic), Olomouc (Olomouc)

Jiří Hůla Výstava v Divadle hudby v Olomouci

  instituce, obec, signatura, poznámka  
  A 144230, výstřižek, Jiří Hůla