Barevná socha

autor textu: Ivona Raimanová
strana: 78-78
rok vydání: 1985
typ dokumentu: podřazený dokument
jazyk: český
nadřazený dokument: Někdo něco 2,

poznámka:
Čteme-li pozvánku k účasti na výstavě Barevné sochy, pak nevycházíme z údivu. Lze ji totiž považovat za jednu z nejnezdařenějších definic soch, které byly dosud podány. Obzvláště její prvou část, kde je socha vymezena jako "prostorový útvar", byla políčkem všem skutečným sochařům. Prostorový útvar je i architektura, objekt a instalace. K jisté nejasnosti došlo také při specifikování "barevnosti" barevné sochy. Definice říká, že barva by měla být jedním ze "stavebních prvků", tj. byla by nejen aditivním a výrazovým prostředkem, ale i něčím, co by vycházelo z jádra sochy jako takové, a to je poněkud vzdálené obvyklé praxi při tvorbě barevné sochy, tj. jejím polychromování. Realizačního procesu, ve kterém by byla barva skutečným "stavebním prvkem", se dotklo pouze několik výjimečných osobností v průběhu celých dějin umění. Nemotorná definice, nemotorná výstava. U Hůlů jsme zhlédli řadu příspěvků, které oscilovaly nejspíše mezi objektem, reliéfem a instalací. Barevných soch jako takových zde bylo po skrovnu (byly-li jaké). Na výstavě nás nejvíce zaujal výkon těchto autorů: V. Janoušková, Vl. Janoušek, O. Zoubek, K. Pauzer, J. Svobodová, D. Chatrný, R. Kratina, A. Šimotová, J. Valoch, K. Nepraš, J. David a M. Gabriel. Nikoli snad proto, že se hodil nebo nehodil do podané definice barevné sochy, ale pro jeho umělecké kvality. U jiných autorů, kteří se sice tvorbě barevného objektu věnují, nebylo okamžitě rozeznatelné vnitřní odůvodnění jejich tvorby. Za nejproblematičtější lze považovat ty práce, které jejich původci udělali jakoby na zakázku, aby se měli čím Barevné sochy zúčastnit. A v poslední řadě je nutné se ptát organizátorů výstavy, zda skutečně vyzvali všechny umělce, kteří se barevnému objektu a instalaci věnují. Z mladších chyběli M. Titlová, V. Merta, T. Ruller, S. Judl, ze starších např. J. Seifert.