Cesta tam a zase zpátky

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Kolínské noviny
rok vydání: 1994
ročník: 4
číslo: 5
počet stran: 1
počet reprodukcí: 3 čb
strana: 8
jazyk: český

poznámka:
-
Do Kostelce se dá jet autem z Kolína způsobem v zásadě trojím. První způsob - nejpřímější, po pražské výpadovce k Českému Brodu a pak vlevo přes Krupou skrze "černé lesy" - často nevolím, neb hrozí setkáním s policisty v bílých hučkách, kteří zde s oblibou pořádají své radarové (i jiné, dle jejich přesvědčení rafinovanější) manévry. Druhý způsob - nejzamotanější, skrz Štítary, Lošany a Kouřim - je z hlediska bílých čepic sice zcela bezrizikový, ale stav (a zakroucení) silnic ho zase činí nejpomalejším a nejméně pohodlným.
Třetí způsob cesty do Kostelce je - alespoň pro mne - ten "hůlovský". Dominuje mu krajina, měnící a míhající se jak na roztočeném kolotoči, od dlouhých rovinek s osamělými stromy za kolínským letištěm, přes drobná zvlnění počínající u Bečvár až k "sázavskému" kopečkovskému zvrásnění před Kostelcem. "Kutnohorská" silnice tu bývá vlhká a lesklá, po ránu se po polích válí cucky mlhy, stromy nad příkopy mají větve svěšené v bezmocném gestu a neprší-li zrovna, pak za chvíli určitě bude…
Nejezdím k Hůlovým do Kostelce častěji než párkrát do roka, ale vzpomenu si na ně na této silnici pokaždé, i když nechám Kostelec za pravým ramenem a ženu se do Prahy, dál. Ta krajina je jak jejich obrazy a grafiky. Tříští se před očima do barevných ploch, rozhoupává se a roztáčí, políčka se od sebe odrážejí a svět se rozsýpá do barevného rastru, zredukovaného v zimě na ty nejsyrovější škály zemitých barev.
Kostelec. Jiná země. To už není rozmazlené a dýchavičnaté Polabí, rozvalené na jemném a vyhřátém písku. Tady zalézá za nehty. Tady nikdo nedostal nic zadarmo. Tady už je "jinde" a fakt, že se jedná stále o jeden a týž okres, neusvědčuje stvořitele z ničeho jiného, než z dávného byrokratického rozmaru.
Abych se úplně přiznal, vlastně Hůlovy ani moc neznám. Se Zdeňkem, malířem, se zdravím při řídkých setkáních trochu rozpačitě, jako ten, kdo zapomněl, zda se opravdu tenkrát dohodli na tykání. S Jiřím, výtvarníkem a a výtvarným kritikem, se zase hlavně dohaduji o novinových "posledních slovech", které jednou měsíčně píše a - pokaždé tísněn časem - nenápaditě čelím neutuchající smršti jeho všemožných nápadů.
Sedávám v hůlovské kuchyni, za okny se rozvaluje prázdné kostelecké náměstí s úžasným červeným kostelem, mlčím a kolem mě, můj ty jemináčku, ten úžasný dům… Z Galerie H, ve kterou vlastníma rukama Hůlové proměnili svůj domov, musí být u vytržení každý. Je to Dům-Objekt. Dům-Důl. Dům-Jeskyně. Dům-Cokoli chcete. Vcucne vás a spolkne a navždy donutí na něj a jeho kouty myslet.
Myslet na… výstavní síň převlečenou za stodolu. Na pohozený shluk barevných tyčí k ničemu. Na kamennou zahradní zeď stulenou do sebe jak kočka. Na provázkový makrokosmos v mikrokosmu nade dveřmi. Na trávník, na kterém jste se rozvalili na loňské letní vernisáži výstavy "Zrcadlení" a mysleli si při tom, že takhle, ano přesně takhle a tady byste chtěli žít…
Jasně, nevím o nich skoro nic. Pár útržků a dovezených informací. Fragmenty z rozhovorů a nevědomých zmínek, novinové články, texty katalogů a úvodních slov z výstav. Alespoň něco málo. Málo? Málo?!? Že se v letech, kdy se bál kdekdo, báli míň. Že v letech, kdy nešlo skoro nic, dokázali to, co kdekdo nedokáže ani dnes, kdy jde skoro všechno. Bratři jak se patří? Blázni? Nafoukanci? Muži? Výtvarníci? Galeristi? Prostě Hůlové.
Cesta do Kostelce je přinejmenším trojí. Cesta zpátky je vždy jediná, ať už se klikatí kterýmkoli směrem. Tichá, dlouhá, radostná - až na kraj okresního města.
-
Na fotografii Blanky Lamrové je Interiér GALERIE H v Kostelci nad Černými lesy. Galerie v bývalé stodole na zahradě domu bratří Hůlových byla do definitivní podoby upravena v polovině osmdesátých let a v posledních letech před listopadem 89 se stala jedním z nejpozoruhodnějších center výstav a akcí vznikajících mimo oficiální struktury, činnost galerie, jejíž součástí je i unikátní výtvarný archiv, pokračuje v mírně ztenčené intenzitě až do dnešních dnů.
p.s. Výstava Z. a J. Hůlových probíhá v muzeu v Kolíně v Brandlově ul. do 27. Března.

studovna objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení

Cesta tam a zase zpátky

osoba   narození   poznámka
Soukup Petr   1964    

Cesta tam a zase zpátky

osoba   narození   poznámka
Hůla Jiří   7. 6. 1944    
Hůla Zdenek   25. 2. 1948    

Cesta tam a zase zpátky

instituce, obec
Galerie H, Kostelec nad Černými lesy (Praha-východ)

Cesta tam a zase zpátky

kolektivní
termín   název výstavy, místo konání
1994/02/09 - 1994/03/27   Cesta tam a zase zpátky, Regionální muzeum v Kolíně, p.o., Kolín (Kolín)

Cesta tam a zase zpátky

  instituce, obec, signatura, poznámka  
  G 150768, výstřižky