Dopis dřevorytce Josefa Váchala Otto Františku Bablerovi

podnázev: Prozřetelnost posílá šťabajzny

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Nedělní Lidové noviny
rok vydání: 1992
počet reprodukcí: 1 čb
strana: 5
jazyk: český

poznámka:
-
Motto: Svatej Babler na Kopečku dí k majstrovi v dolině - udělejme za vším tečku, než-li zetlíš ve hlíně. - Jářku: teďka?, když už jsem na odchodu a mám jiné zájmy, než-li je kumšt? Nic více už mě nepřekvapí, leda kdybych dostal jmenování pekelně národním umělcem. - Človíčku, co si to dovolujete, poslat mi své opus v katalogu olomoucké výstavy s přípisem příteli? Vždyť jsem Vás osobně nikdy nepoznal a snad jen vyměnil s Vámi dopis u příležitosti oné knížky o zvířatech, dokud ještě ti blahé památky Mastní žili. Více nic, a známe se jenom dle legendy, té potvory, která stále ve světě převládá, ponižuje a vyzvedá, vše zvěčňujíc. Ale, mordie, dokonce jste vše trefil tím říkáním svým o Váchalovi a na mou duši pravdivý kontrfej toho bezcharakterního či více počtem charakterního individua lidského národu jste představil! Takovou wirklich pravdu o mně dosud nikdo nenapsal, to mi věřte. Dohady a skutečnost - jak trefně vše jste v katalogu vypsal! Malé omyly tam lehce jsou odpustitelny, a také co jiného měl jste o vykřičeném s chameleoním profilem majstrovi napsat? Jenom to: příteli, ve Vašem připsání v extra mi poslaném katalogu uvádí mne ve zmatek, když jsme protinožci v hledání morálky - protože blíž jsou sebe úhly nebe, blíž východ od západu - praví pěkná rýmovačka Matěje Steyera v jeho zveršovaných Čtyřech písních o posledních věcech člověka, - posledně ve Vašicově podání u Poura vydané - kteréžto dílo baroku nahrazuje mně oblíbeného Vámi Danteho. Tohle jsem, tu Vaší zálibu v něm, měl vědět roku 1918, kdy jsem se rozhodoval, mám-li zachránit krásný výtisk Božské komedie ze 17. století, vázaný v pergamenu, před plameny ohně, na něm Bosanci hřáli si kus z vyříznuté koňské mršiny v nádobě pocházející z intimního nářadí kéhos dámského budoáru. Ale já už měl naládován baťoch jinými vzácnostmi, ha! což stalo se v Cordignanu, po našem vítězném do Itálie tažení, kdy houfněji než francouzská artilerie, proti nám postavená, decimovaly rakouské vojáky italské veržinky, zvané toskánky. Já tohodle neřáda, nikterak ovšem tehda extra vecchi a neroztříděného ještě na scure a chiari, také okusil, bez následků, zatím co kuřby lační druhové kolem zvraceli a nadávali. Nemesis tomu chtěla, abych po mnoha létech hold vzdal a vzdával tomuto produktu nicotiány, a seslal mi jistou šlechtičnu italskou z Urbina, která dokonce i za mnou zavítala dne 12. VIII. t. r. jsouc už před tím mou dodavatelkou těchto „silnot", abych ony toskánky až do smrti měl zajištěny. Vy ovšem řeknete: konfabulace, dědek už je senilní a nepravdy si vymýšlí, ale copak mohu pravdu o mně napsavšímu katolíkovi lháti, byť jsem i volnomyšlénkářem svého času byl? Jo, dějou se divné a neobyčejné věci! Vždyť tu u mě byl i jeden česky mluvící Angličan z Kentu, cambridžskou universitou prolezlý a jeden docent z berlínské university s chotí, v doprovodu dr. Diviše z FVU, kterýžto docent musel mistrovi akorát to nejlepší přivézti, šest lahví rýnského a hlavně tabák, což u našince je alfou a omegou. Říkám všem zájemcům o zříceninu J. V.: napřed mám psy, potom tabák, potom ženy a teprve potom zájem o spásu duše. Ha! - Tu to vidíte, Vy svatý muži, k jakým koncům dospívají dřevní mystikové v češství uvázlí kdys - rodem - bastardi z nemanželských loží, hledači - po svém ovšem, - Boha a lidé, nastupující vlastní cestu. Jo, Bablere, my už teď nevyslovujeme zaníceně, ku př. Baar, Rais a Šmilauer (Šmilovský), alébrž Wellauer, Niemeyer, tím svým Englisch Blend a clanem (Made in Schwitzerland), když predestinováno máme se ukouřit. Zbývá mi sic přehlédnout ještě (přečíst - vyloučeno) dva tisíce knížek, ale není víc času a zájmu, když tyhle ženy podnikají útoky různého druhu na mystiky z mládí, leckdy horší než tyhle na Demla svého času. Kdo pak kdy slýchal o těhle kunsthistoričkách a gebildet ženských, jako dnes? Leze to za mnou už dva roky, hříšné myšlénky vyvolává - inu, Satan našince svádí, anebo Hospodin dává hříšníkovi okusiti poslední radosti této země, když mezi vyvolenými zapsán nejsem. Já vždy, od mlada soudil o ženách, že jsou to jen ideální věšáky na šaty, poznav nicméně tři užitečné mi ženy. Dvě jsou mrtvě už a poslední, dlouhodobá družka má, je dnes totál s duševním zdravím pryč. Psychopatka a nastávající debil. Vleče se to už dva roky, od dob, kdy vše bylo nám vzato a myslí se více na NATO a věci přilehlé v budoucnu. Proto as ta prozřetelnost posílá ke mně různé šťabajzny a mladice, promované i nepromované historicky umění. Ona byla dokonce za mnou (2x) jistá pracovitá, orthodoxní katolička, 65 letá, z blízké osady, hodlající ke mně jít za hospodyni. Poslal jsem ji ale hledat mystiku jinam. Ony svůdnice, se záminkou zájmu o výtvarnou tvorbu neobyčejného mistra, jsou u věku kol 30 let a některé ovšem už k padesátce. Když ten šlechetný Olomoučan MUDr. Kolek za mnou vyslán byl, ohledati co a jak je s Váchalem, zda-li tu výstavu v Olomouci vydrží, či až uspořádati ji jako posmrtnou. Asi reference vyzněly dobře a Galerie u vás vyškrábala z moučnice ňáké ty krupky Váchalova díla. Kdo jiný mohl jim do katalogu napsat, než-li Vy, Bablere. Dopadlo to vše k mé spokojenosti a díky za to zde máte. Zda-li pak Galerie zaplatila dobře tomu dr. Kolkoví výlohy, které s tím svým vyslanectvím měl? Aspoň za ten benzín k jízdě a obligátní vstupné do V. eremitáže, flašku vína a nějakou šunku, nebo co to bylo, o níž jsem soudil, že přivezla mi ji JUDr. M. Bajerová, dosud V. Ctitelka (k vůli tý Šumavě), ale už ho prokoukává. Ona tu byla zrovna, když ten MUDr. Kolek za mnou přijel a já myslel, že ten olomoucký nářez, zkrátka ona velmi chutná lahůdka byla od ní. Tož tedy činím tomu dr. Kolkoví zde své zvláštní díky. Lituji jen, že nemohl jsem se více MUDr. K. a jeho rodině věnovat. Protože tahle vopice, 65 létá Bajerka, je žena všestranných zájmů a náramně agilní osoba ve všem. Však byla také v Americe a tu demokracii provádí v praksi. Přijede za mnou tak 2x, 3x za rok. Další figury v minisukních ďáblem mi nastrčené, jsou až na tu dr. Mrázovou, která tu pražskou výstavu uspořádala, veselé holky. Jedna z nich dokonce přede mnou se vytahovala, že už je jí 22 roků, ač prevítovi pouhých 18 bylo, abych svádění moje měl jsem ulehčeno, když před léty totéž učinit její babičce jsem odmítnul. Ona koluje totiž legenda, že V. je teď zazobanej a má prachy. Jiná hezká holka píše mi právě z Florencie, že už brzy zas mne navštíví. Ona o mně dělá diplomní práci a má s tím být do března hotova. Je ochotna dát se se mnou, 83 letým už, odat a učinit mě správcem zakládané jí v jejím rodišti Galerie, do níž už četně obrazů má a zamluvila si dva velké moje oleje z r. 1924 pro týž účel. Jářku: ženská, to bude špatný základ, samé Váchaly. Vy jste měla, dokud jste v té roudnické galerii byla, šlohnout tam nějakého Slavíčka a z právě probíhající výstavy Preislerovy nějaké od něho plátno. Mohli jsme směle pak se pochlubit, že tohle jsme si sami namalovali a nakradli. Je těhle galerijnic víc, s láskou na mě myslících, takže těžko mi si vybrat. Nehledě k třínedělní právě vdově v Jičíně, o níž jde řeč, že si teď mistra vezme. - Já tohle tady píšu proto, abyste viděl, že humor dosud mi nevyschl, vzdor tomu dřevníku, co na mě 2. máje spadnul a zápasu každodennímu s blechami, který místo se zloduchy na mojí duši čekajícími svádím. Já totiž otevřel před rokem hotel pro psy, ve kterém denodenně pro tři až 5 psů obědy vyvařuji, včetně večeří. Týdně spotřebuji lahvičku Drutolu na vystříkání oděvu a prádla. Vy spravedlivej člověče a katolíku, první u nás Váchalův humor tiskem jste vyzvedl. Je už v rodě a strýc Aleš ho málo užil, maje rodinu. Ostatně: ve forensní literatuře a psychiatriích byste víc našel o souvislosti psin a umění. Zdraví vás J. Váchal. - Dopsáno 28. září na našem záhumenku. Slunce hřeje, mně i třem psům u mých nohou. J. V.

objednat do studovny