Malíř Jaroslav Rezek 1937-1990) není známý...

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Jaroslav Rezek: Obrazy
rok vydání: 2017
počet stran: 1
strana poznámka: nestránkováno
jazyk: český

poznámka:
-
Malíř Jaroslav Rezek (1937-1990) není známý, a dál upadá do zapomnění. Pokud se umělec neprosadí během života, nemá po smrti jeho dílo příliš velkou naději. Samozřejmě existují výjimky, ale ani ty nejsou výjimečné. Vincent van Gogh prý prodal v životě jenom jeden obraz, ale znal se s Paulem Gauguinem a Paulem Cézannem, kteří věděli, co dělá. Už tenkrát patřil do vznešeného uměleckého spolku, většina společnosti to jen ještě nevěděla. Při pohledu zpátky se nám totiž vždycky zdá, že věci mají logiku a kvalita je jasná, nechápeme, jak je možné, že to Goghovy, Gauguinovy a Cézannovy současníci neviděli. Stejné je to i dnes. Dílo se nemění, proměňuje se jeho hodnocení.
Jaroslav Rezek studoval v letech 1958-1963 na pražské akademii v ateliéru malíře Vlastimila Rady. Rada byl krajinář, jeho malby zemité, srozumitelné podobně jako práce Josefa Lady. Začátkem 60. let kreslí Jaroslav Rezek kousek za Kostelcem nad Černými lesy. Krajina se tam láme (Kouřimský zlom), směrem ke Kolínu do dálky otevírá, ze svahu je ji vidět z nadhledu. To je důležité. Postupně opouští obvyklý způsob zobrazení, už to není pohled do krajiny ohraničené horizontem, ale krajinný výsek podobný mapě, obrazy člení stejně jako je povrch Země dělený různobarevnými poli, loukami a lesy, potoky, cestami, silnicemi, barevnost je převzatá z přírody. Rezkovým cílem je rovnovážná kompozice, ale obraz je organismus, zásah na kterémkoli místě vyvolá řetězovou reakci, proměnu celého plátna. Malby z druhé poloviny 60. jsou propracované, prohnětené a přeorané, zúrodněné stálými návraty, předělávkami, denní prací. Zúčastňuje se v té době podstatných kolektivních vystoupení, ale po roce 1970 se doba i lidé mění, Rezkovo osamělé hledání nikoho nezajímá, výstavní příležitosti končí, stahuje se do klauzury žižkovského ateliéru, téma, forma i barvy se proměňují. Už ne podoba země, ale obrazové podobenství. Krajina–nahé ženské tělo, krajina-žena, krajina-matka. Základ obrazů připravuje vlepováním drobných objektů z umělé hmoty, nalezených nebo pro tento účel zvlášť uzpůsobených polotovarů. Malovat na členitou strukturu je náročné, obrazy stále předělává, na některých pracuje roky. Koncem 70. let se dostává do lidské i umělecké izolace. Na tvorbu si přivydělává roznáškou novin, později začíná restaurovat, na malování má stále méně sil i času. V roce 1983 je mimo očekávání přizván Alenou Potůčkovou k účasti na prestižní skupinové výstavě v pražském Gongu, chvíli má pocit, že se vše obrací k lepšímu. Po listopadu 1989 se jeho psychický stav zhoršuje tak, že v roce 1990 dobrovolně odchází.
Rezkova pozůstalost je malá, pár desítek obrazů, ale výjimečná, významně rozšiřuje představu o možnostech a podobě českého moderního umění. Vyšel z reality, poučil se u velkých vzorů, především u Cézanna, osamělou cestou dospěl k vlastnímu výrazu, k jedinečné formě.
Rezkovy malby mají nepopiratelnou hodnotu. Mají ale dnes vůbec nějakou cenu? Hodnota zůstává stejná, to je jasné. Budou mít cenu za rok, za deset, za sto let? A jaký je vztah mezi cenou, kvalitou a hodnotou?
Od listopadu 2016 „má František Kupka nový rekord, prodal se za 62 milionů“ (kultura.zpravy.dnes.cz, 26. 11. 2017). Zvětšila se tou koupí hodnota Kupkova obrazu Série C I. (Protihodnoty)? Nebo už Kupkovo – či jiné – dílo, nejsme schopni přes ty miliony vnímat a vidět. Dílo naštěstí není obraz, kresba či socha, to jsou jen nositelé díla, dílo je to nehmotné, co v umění je a co se nedá za nic na světě koupit.
Díky umělcům – díky Jaroslavu Rezkovi – jsme všichni boháči.

Malíř Jaroslav Rezek 1937-1990) není známý...

Malíř Jaroslav Rezek 1937-1990) není známý...