Obyčejné věci a věčné hodnoty

podnázev: Žensky tvrdé obrazy a grafiky v galerii Paseka

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Denní telegraf
rok vydání: 1995
ročník: 4
číslo: 49
počet reprodukcí: 1 čb
strana: 11-11
jazyk: český

poznámka:
recenze výstavy - Marie Blabolilová: Grafiky, Praha, Galerie Paseka, 20.2.-10.3.1995
-
Malířka a grafička Marie Blabolilová (1948) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze (1967-1973). Kromě doc. Ladislava Čepeláka, který své žáky skvěle vyučil grafickým technikám, ovlivnila její tvorbu osobnost a práce doc.Jiřího Johna. Charakteristika Johnova díla (Jaromír Zemina v katalogu výstavy umělcova životního díla, Praha 1992) platí i pro malířčin přístup ke světu a k umění. Také jejím "nejvlastnějším tématem je příroda, věčný koloběh vznikání a zanikání, věčné proměny hmoty dotýkané světlem."
Grafiky Marie Blabolilové jsou vytvořené jedinou technikou - čárovým leptem, od roku 1972 vznikly stovky různých listů. - Prosté náměty - přírodní tvary, krajinné detaily, předměty vyrobené a užívané člověkem - zobrazuje minimálními výrazovými prostředky, s maximálním vcítěním a porozuměním. Krátkými čárami a citlivými linkami zjednodušuje téma až na podstatu. Přírodní i městské objemy nevykresluje, vymezuje je rytmem souběžných nebo překřížených čárek a čar. Grafické listy vznikají obvykle v několika stavech, v konečné podobě mají lehkou a neuchopitelnou atmosféru. K mnohým tématům se grafička vrací, zpracovává je v různých variantách. Nejčastějšími náměty jsou: pole, lesy, sady, stromy, ploty, vinice, vítr, déšť a sníh, fasády domů, ulice, interiéry, židle, stoly, vázy, knihovny…
Tajemství černobílých grafik je na společném území rozličných objemů, směrů, čar a šrafur, ve tvarech vyskládaných z jasně rozlišených a zároveň se dotýkajících či prolínajících jednotek, v případě grafik čar a čárek, v případě malby barevných teček, tahů a doteků štětce. Souběžně se známější grafickou tvorbou Marie Blabolilová soustavně maluje, ze začátku v podstatě realisticky. Po roce 1985 se její hladká a téměř neosobně utažená forma zásadně proměnila, když jako podklad začala používat podlahové linoleum, plochu potištěnou shluky pestrobarevných bodů. Kolem roku 1990 se její způsob malby opět posunuje, na sololitových deskách pracuje s gumovými malířskými válečky. Mechanicky rytmizovanou kresbu někdy považuje za dokončenou, jindy ji doplňuje dalšími zásahy - koláží, asambláží, malbou.
Marie Blabolilová zobrazuje jenom obyčejné věci a přitom uznává pouze hodnoty, které jsou věčné. Má skvělé vzory a předchůdce - mistry české gotiky, Josefa Ladu, Henri Rousseaua a Vincenta van Gogha. Její grafiky a obrazy jsou žensky tvrdé - nic nezastírají, hovoří jasnou výtvarnou řečí - a možná i proto mají očistnou moc. Navíc to jsou to díla zajímavá i technicky. Způsobem zpracování se totiž dotýkají řady problémů i z nevýtvarných oblasti, například matematické a fyzikální aproximace, reverzibility zrakového vnímání, digitalizace obrazové, prostorové nebo hudební struktury. V době, kdy si většina výtvarníků marně láme hlavu - co a jak dál s uměním - Marie Blabolilová prostě tvoří.
Několik posledních grafik Marie Blabolilové je do 10. března vystaveno v Galerii Paseka.

objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení