Jiří Jílek

podnázev: Portrét z vernisáže

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Denní telegraf
rok vydání: 1996
ročník: 5
strana: 13
jazyk: český

poznámka:
-
Narodil se 4. ledna 1925 v Praze. V letech 1945 – 1950 studoval na Akademii výtvarných umění u profesora Jana Laudy. Podle legendy chtěl po absolvování školy odejít z Prahy, a proto požádal přítele, aby mu na mapě vyhledal nějaké místo. Volba padla na Sobotín v podhůří Jeseníků, kde se sochař usadil, prožil zbytek života a 14. června 1981 zemřel.
V době studia na Reálném gymnáziu v Českém Brodě (studium nedokončil) vznikly první (později zničené) texty a zachované dopisy příteli. V polovině 40. let vytvořil v hrnčířské dílně Jaroslava Vondráčka v Kostelci nad Černými lesy pozoruhodný soubor autorské keramiky – vázy, mísy, talíře, hrnky a džbány zdobené jistou malbou a vysokým reliéfem. Barvu cítil plasticky, prostorově, celý život sice maloval a kreslil, ale podstata sochařova díla je v sochařské tvorbě. V Sobotíně žil ve značné izolaci, inspiroval se literaturou a filozofií, obyčejnými věcmi, kterými se obklopil, během času, proměnami světla, sochařskými materiály, povahou dřeva, kamene, kovu a hlíny. Formálně i obsahově cudné plastiky se v mnohém podobají lidovému umění, poučený sochař směřuje k co nejpřímější výpovědi. Věří v očistnou moc práce, v nutnost námahy a boje, na smrt nemocný nalézá harmonii v antickém ideálu, v souladu duše a těla, jedince a společnosti, člověka a přírody.
Prožil dva zásadní zlomy, mezi roky 1965 a 1966 si plně uvědomil, jak těžce a neodvratně je nemocen (Bechtěrevova choroba mu znemožnila mnohé práce realizovat), v roce 1968 ho zasáhla sovětská okupace. Pod tlakem dvojího neštěstí vytvořil řadu temných plastik – Pieta, Břemeno, Rekviem, Cháron, Plamen, Asrael, Diogenes, ve kterých osobním bolest splývá s tragédií národa. Věnoval se také literární tvorbě, psal vzpomínky, úvahy o životě a o umění, stovky odeslaných i neodeslaných dopisů. Literární práce jsou připraveny k vydání, o výtvarnou pozůstalost v Sobotíně pečuje Anežka a Miroslav Kovalovi.
„Ve své práci neusiluji o žádný nadosobní cíl, nechci sloužit žádné ideologii, nechci ani vyjadřovat pocit doby, nejsem toho prostě práv. Co bych chtěl: Zaujme-li někoho některá z mých soch, byl bych rád, a byl bych spokojen, kdyby mu byla tím, čím je trochu čisté vody žíznivému nebo stín stromu unavenému chodci.“ (Jiří Jílek, 1980)
V roce 1993 byla v Šumperku otevřena Galerie Jiřího Jílka, kde je do 4. září vystaven rozšířený soubor sochařových prací.

objednat do studovny

dokument objednán

zrušit objednání

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení

Jiří Jílek

Jiří Jílek

Jiří Jílek

Jiří Jílek

Jiří Jílek

	instituce, obec, signatura, poznámka
	A 177865, Jiří Hůla