Na mistral

autor textu: Friedrich Nietzsche
strana: 75-77
rok vydání: 1937
typ dokumentu: podřazený dokument
jazyk: český
nadřazený dokument: Kvart, Sborník poesie a vědy

poznámka:
Mistrále, ty lovče mraků,
myčko nebes, smutku vrahů,
hučíš-li, jak mám tě rád.
Nejsme ze stejného klína,
stejným losem, prvotina,
věčností se máme brát?

Zde na hladkých skalních cestách -
ty, jenž bez lodi vesla,
bratr volné volnosti,
přes divoká moře skáčeš -
jak ty pískáš, zpíváš tanče,
tanče poběžím ti vstříc.

Slyše volat, sotva vzbuzen,
řítím se na skalní stupen? k žluté stěně při moři.
Hola, hej, už přicházíš tu
jasným proudem diamantů
vítězně od pohoří.

Na zdupané pláni nebe
vidím koně, vidím tebe,
vidím vůz, jenž sem tě nes.
Vidím bič jenž pobídne tě,
kmitaje po koňském hřbetě
vlastní rukou tvou jak blesk.

Viděl jsem tě s vozu skočit,
rychleji se dolů stočit,
srovnávám tě se šípem,
jenž se do hlubiny vrhá,
jako zlatý oštěp trhá
ranních růží rudý lem.

Tanči na tisíci zádech
zádech vln a na vln klamech,
tvůrče tanců, budiž zdráv!
Na tisíce tanců tančí,
umění nám volnost značí,
vědě veselím buď práv!

Ze všech květin, jež jsou v trávě
květ si utrhněme k slávě
a dva lístky do věnce.
Na podobné trubadury,
mezi svaté, mezi kurvy,
svět a Boha do tance!
Kdo neumí s vánky tančit
spoutaní a chromí starci,
kdo se váže obvazem,
kdo se hodí pro hlouposti,
pokrytec a husa ctnosti,
z ráje budiž vyvržen!

Zviřme oblak ze silnice
do všech tváří z nemocnice,
vyděsme ten chorý rod!
Vysvoboďme od zápachu
zvadlých plic a očí strachu
pobřežítých slaných vod!

Hoňme ty, kdo nebe kalí,
kdo svět černí, v mraky halí,
zjasněme tu modrou říš!
Duchu volných, za příboje
s tvých se pojíc v štěstí dvoje
moje štěstí zabouří.

Upomínkou toho štěstí,
v nějž chci věčnost v odkaz vplésti,
věnec pro tvé nebe jest.
Hoď ho dále, výše, vzhůru,
zteč ten žebřík do azuru,
zavěs ho na okraj hvězd!