Diana

autor textu: Mihail Eminescu
strana: 246-247
rok vydání: 1937
typ dokumentu: podřazený dokument
jazyk: český
nadřazený dokument: Kvart, Sborník poesie a vědy

poznámka:
Cože ty hledíš v noci měsíčné,
kdy prškou stříbrnou zní ručeje,
kdy štěbetáním v sladké písni své
noc háje kolébá, až uspí je,
Kdes v listí slyšet svolávání,
přelétné, chvějné celování -
stín ke stínu se v světle sklání.

Neustále se stará píseň vrací,
a zjevuje se pravda mnohých věků,
vrou utajené proudy prací
a bez cíle se valí vlny od pravěku -
a novou zelení se lesy mění,
vesna se v nové svěží šaty strojí,
jak Endymion v bledém oslnění
marně tu bloudíš, nic tě neukojí.

Zase osamění hledáš, věčně toužíš domů
uprostřed proudů, kamenů a sítin,
a slyšíš volání od stromu k stromu,
a bojácně sníš v spleti stínů, květin -
pod stromy, v červáncích planoucích dubin,
na chvíli čekáš, která kouzlem hoří,
v níž z mlžných, mrazně chladných hlubin
jezerní nymfa z pěny vln se noří.

Tu v rozechvěných větví kolísání
se dlaní jakýsi tvar počíná -
tam štíhlá dívka vzad se sklání
a zlatistý luk napíná ---
již stezkou magickou se na lov žene
a mizí pod pni v modré noci klínu,
na bledé cestě září ojíněné
se vzdechem umírají lesky v stínu.