Na poušti

autor textu: Vilém Závada
strana: 5-6
rok vydání: 1931
typ dokumentu: podřazený dokument
jazyk: český
nadřazený dokument: Blok, Časopis pro literaturu a kritiku

poznámka:
Víc už nemohl jsem píti ze šafránových řek
z těch pláství medových jež se valí průsmyky
Tož odepřel jsem také jíti s procesími pastýřek
a na kolenou líbat ověnčené pomníky

Příliš vlažnou shledával jsem všechnu vodu
jako by mi hrdlem tekl oslazený teplý kvas
Má žízeň vzrůstala v těch vedrech na pochodu
a nebe plavalo jak rozžhavený Kras

Obilí zrálo před časem a chudý klas
své zrní metal v snětivých potratech
Uschnuly trávy a shořely a černá hráz
tu čněla jako rozstřílený zákop v Karpatech

Bylo dusno až k smrti Nade mnou tál vzduch
ohnivé větry duly jako by nad požárem vály
Jen vůně zvadlých kytic a mrtvolný puch
mně udeřily v tvář na prahu katedrály

Krvavými prsty jsem hrabal v naneseném štěrku
čekaje na pramen jejž vydá moje jáma
Ach nikdy nevypovím jaké prožíval jsem drama
když místo vody jsem našel jenom žíly šperků

Jak velbloud dvouhrbý ten koráb ze Sahary
vlekl jsem se dále oceánem písku
Mé nohy puchřely jako staré máry
a já na nich nesl rozdrcenou třísku

A jak to zvíře pouště přemáhá svůj hlad
po celé týdny tukem a vodou ze svého bachoru
tak i já co pouhý živočich jsem musil dolovat
posilu jen ze sebe – bez kapky milosti s božího obzoru

Jsa už blízek smrti tu teprve jsem si pozastesk
„Jen jednu injekci té čiré vláhy
a ta nechť mě rozrazí jak trojramenný blesk“
Novou smrští písku odpovídaly mi svahy