Den roků

autor textu: Vít Obrtel
strana: 72-72
rok vydání: 1945
typ dokumentu: podřazený dokument
jazyk: český
nadřazený dokument: Kvart, Sborník poesie a vědy

poznámka:
-
Vraždění

Koule se kutálí. Kuželky padají. Mech. Na mechu krev.
Ale ty démanty, to jsou jen macešky na rozpadlé lyře.
Okov stoupá k nebi. Je v něm trocha shnilé vody.
To se třpytí ona?
Ropucha v řeřiše, hnis a bradavice. Jedu plné oči.
A ten pískot táhlý, to je také umírání. Plíce bez kyslíku, v tváři
náraz strachu před tím, co přichází zvolna, zvolna.
Nestvůrná, hnusná, vesmírná masařka.
V střed ztrnutí usedá pyšně.

Únik

Knihovna – to je les s barevnými hřbety borovic.
Otevřeš knihu na stránce té a té: noc je rouchem poledne. Obrátíš
list: světelné ořechy louskají louskáčky.A tak dále.
Dále? Prapory bouře. Věta bič. Blesk bije do borovic
Ticho lamp bez plamene.
Jenom myš v bednění haraší o paty tmy. To kdesi za zády se klube
klásek z věčnosti.
Čtenář usíná – a vrší dál sny na sny.

Ráno v zeleni

Štěrbinou okenice příslib krásného dne teče v zatuchlost ložnice.
Spáč, zachumlaný ve sny jak v pruhovanou svrchnici, se probudí
Oddrobí se nevědomí. Kostnicí se světlo vlní, stínům páře šat.
Každým nervem volně bije předtušená harmonie.
Vše je rozřešeno snad.
Okenice tržná rána. Duše čistě vykoupaná jiskří jako pták.
Proč ta moucha bzučí stále v šerem umyvadle, kde tlí špína
z včerejška?