Báseň z války

autor textu: Ivan Blatný
strana: 90-91
rok vydání: 1945
typ dokumentu: podřazený dokument
jazyk: český
nadřazený dokument: Kvart, Sborník poesie a vědy

poznámka:
-
U železničního mostu
Smutná píseň je ve vzduchu.
Lanston Hughees
Drahá Albertínko
Marcel Proust

U železničního mostu
Smutná píseň je ve vzduchu.
V smetí tlí dopis:“Drahá Albertínko!“
Sobota večer. Kdepak asi je?
Kytice, křeslo, v kterém sedávali,
A staré věci toho pokoje.
Kytici vyhodili koncem léta
A křeslo, v kterém sedávala teta
se zvolna rozpadá.

U železničního mostu
smutná píseň je ve vzduchu.
Jak čmouha poletuje tiše po obloze.
A je to píseň válečného města,
Píseň starosti,
Starosti, smrti, lásky, žárlivosti.
Studený vítr prohrabává smetiště,
Haraší v plechovkách a hvízdá na kosti.

U železničního mostu
Smutná píseň je ve vzduchu.
(V barácích za tratí se rozsvěcují světla.)
Na chvíli utkví v žlutém oblaku.
Vyzáblá děvčátka jdou k předměstskému kinu,
Je slyšet maďarštinu,
Špinavých vojáků,
Tu tmavou řeč. Tu tmavou skřípající violu.

Stál tady cirkus?Byli to cirkusáci
Tam v polích za konečnou stanicí?
Nějaký ženský hlas se stále vrací
‚O ö, ü ü, ty temné samohlásky,
Temné a oblé jako kadeře.
Večer je plný vší!
Vší, potu, lásky,
Strádání, klepajících na dveře!

Vidím je vcházet do cizího bytu,
Do bytu, kde jsem také kdysi psal.
Mrtví se scházejí a šelestí tu
Kytice, křeslo, stuhy, a tak dál.
Už znáš mou píseň z pěti, šesti věcí,
Můj malý zpěv?
(V smetí tlí dopis: Albertínko...Ty...)
Stále se opakuje jako životy.