Básně v próze

autor textu: František Antonín Springer
strana: 274-274
rok vydání: 1937
typ dokumentu: podřazený dokument
jazyk: český
nadřazený dokument: Kvart, Sborník poesie a vědy

poznámka:
-
Únor
Hle, hadry mraků v obzoru! Vítr třese větvemi a ploty. Řinčí sklo
v lucerně; zvonivý zvuk. Lehce trhám rampouch. Kapka stříbra odstřikuje,
rozmazává písmo. Již odhazuji černé kostky, hvízdám si. Jiskřivý jest
kosův zpěv, nádherno jest okno: vteřiny mluví o světle. Též naděje tak
blízko na dosah.

Západ slunce
Purpurový západe nad hrobovým tichem sněhu! Červeň rampouchů
zdobila val, krok ztracený.
Zři sebe v mrznoucí kaluži! Duše si ještě pamatuje: v černém letu
vran chvěla se stříbrná hvězda, závěj svitla, ústa byla nehybná.
Žel, truchlivá jsi byla, kráso! Ó, jak truchlivá!
Kůň hrábl nohou, nevstal již, jen temnou hřívou zachvíval se svit,
rudý, teskný.

Po bitvě
Krásná hvězda naklání se k nám, ležíme v trávě. Zastav se, večere,
u temných podob! Jsme sami, neboť umlkl náš hlas.Ať mluví větřík, vlna
v rákosí! Ať skuhrá kulich, ať z rozcestí se ozve hrobníkův rýč! Poznali
jsme už plamen a dým a popel. Ať ropucha přiskáče k našim tvářím
a stane se svědkem ticha, řeči doznělé.

Přátelé
Můro, vlétneš oknem k samotě a žhoucím křídlem zatřepeš o lampu
v snu: tu spatřím je v kruhu svém, vždyť milovali krev, rosu, plamen.
Vždyť milovali stůl, vteřinu, slovo.
Chválili světlo, zpěv u zahrad, cestu jitrem. Znali dým třesoucí se
v řece, list kroužící k ruce vychladlé, kulicha u hlíny spánku. Z téže prsti
poznali růži, dívčin smích a sny a hlas. Jak milovali věrnost, píseň,
mlčení! Vše tajemné, co stvořil Bůh.