Die junge malerin Jožka Ryšavá-Kačírková... / Mladá malířka Jožka Ryšavá-Kačírková...

autor textu: Štěpán Jež
rok vydání: 1943
typ dokumentu: podřazený dokument
počet stran: 4 (pozn.: nestránkováno)
jazyk: český
nadřazený dokument: Jožka Ryšavá-Kačírková: Ölgemälde - oleje,

poznámka:
prozatímně připojen jenom český text
-
Mladá malířka Jožka Ryšavá-Kačírková se tímto souborem představuje veřejnosti po prvé. Dosud jsme ji vídali jen na členských výstavách Jednoty umělců výtvarných, kterých se počínajíc, rokem 1936, účastnila pravidelně několika obrazy. Kdo sledoval její práci od počátku, vidí jasně, že tu běží o nevšední talent malířský, který vystupuje na scénu bez obvyklých začátečnických rozpaků, jistě a směle, jako by měl dávno za sebou první kroky a první pokusy, jako by se byl už hotov narodil. Hned první malba Ryšavé, lesní interiér, vystavený v tomto souboru (Potůček v Ratajích), jeví, třeba ještě nikoli v míře dokonalé, základní složky její malířské povahy, zejména bezpečné bezprostřední uchopení skutečnosti a osobité vidění barevné. Výsledků, které nám zde předkládá, dosáhla úsilnou prací, neobyčejnou houževnatostí, svědčící o skutečné malířské vášni. Ryšavé není věru malování hrou ani zábavou ve volné chvíli, nýbrž skutečnou potřebou, jediným způsobem, jak vyslovit svůj názor a svůj pohled na život a na svět. Mezi prvními a posledními pracemi je ovšem rozdíl v stupni technické obratnosti a komposiční jistoty, ale nenajdeme tu věcí slabých ani názorově nejistých. Ryšavá se opravdu narodila malířkou.
Snad k tomu přispělo dědictví po otci, který byl nadaný podnikavý hospodář a lidový všeuměl, snad i charakter Posázaví, kde leží její rodné Kožlí s okolím plným poetických lesů, skalnatých strání, krásných výhledů, milých vesniček a rušných polí. Také škola působila na probuzení jejího talentu příznivě. „Strašně jsem se těšívala," píše přítelkyni, „na hodiny kreslení a malování, zvláště ovšem malování vodovými barvami. Tyto hodiny mně byly svátkem, který jsem prožívala s radostným vzrušením, Nejraději jsem mívala barevná zátiší. Už tehdy se ve mně zrodila touha být malířkou, a ta touha mne už nepustila."
Viděl jsem několik těchto dětských pokusů. Jsou zajímavé zejména tím, že už v nich lze sledovat vznik barevné škály, která je pro obrazy Jožky Ryšavé tak charakteristická.
Na veřejnost vystoupila po prvé se svým chotěm malířem Vlastimilem Kačírkem roku 1934 v Jevanech, kde podnes ráda pobývá, pracuje a odpočívá. Několik prací, které zde vystavila, bylo uvítáno velmi vlídně. Rok nato byla přijata za řádnou členku Jednoty umělců výtvarných, kterou je podnes.
S počátku zkoušela Ryšavá své malířské schopnosti hlavně na květinovém zátiší, které ji láká živou barevností. Později přenáší svůj zájem i na zátiší jiného druhu, pak i na krajinu, ale vždy je to především a hlavně barva, co ji na sujetu zajímá a v čem se její talent projevuje nejosobitěji.
Ryšavá je realistka. Příroda je jí nevyčerpatelným zdrojem krásy a pravdy, ale neimituje slepě, bez výběru vše, co vidí, nýbrž třídí, ladí a komponuje, aby z náhodného celku přírodního vznikl vyšší, ústrojný celek malířský; nespokojuje se ani sebezdařilejší skicou, vyjádřením námětu po stránce vnější, nýbrž snaží se vniknout hlouběji, k jeho malířské podstatě, zejména barevné. V jejím způsobu práce není nic z obvyklé ženské titěrnosti, hravosti neb dekorativnosti, naopak: vrhá se, nelekajíc se překážek, na svůj námět s vervou a silou až mužskou, s rozmachem, v kterém ve chvílích nejšťastnějších je nejen úctyhodná šíře a velkorysost, ale i vroucí, hluboký cit a vkus.
Intimní ráz těchto místností nedovolil, aby malířka vystavila své práce nejrozměrnější a obrazy nejnáročnější, ale i ze všeho, co zde je, vidíme jasně, že se tu hlásí o slovo talent nevšední a původní.