Aleš Rezler tvoří kovové reliéfy a objekty...

autor textu: Jiří Machalický
rok vydání: 1994
typ dokumentu: text
počet stran: (1 list)
jazyk: český
rozměry: 297 x 210

poznámka:
-
Aleš Rezler tvoří kovové reliéfy a objekty, které vycházejí ze znalosti různých materiálů. Zkouší vztahy mezi nimi, jejich rozmanité úpravy a barevné souvislosti. Spojuje nalezené slisované předměty vnášející prvek všední skutečnosti s tvary stříhanými z plechů a fólií. Nejdříve si dělá drobné záznamy, pak nakreslí návrh v konečné velikosti a sestavuje z připravených částí celý obraz. Skladba je velmi vyrovnaná, harmonická a jednotlivé prvky jsou uspořádány na základě promyšleného řádu. Jsou citlivě rozesety v ploše, respektují základní myšlenku a doplňují celkový koncept. Kompozice je utvářena také barevnými akcenty, určenými odstíny kovů v přesně volených kombinacích. Pro působení reliéfů a objektů je velmi důležité světlo, které dá vyznít leskům a strukturám povrchu v rozmanitosti sdělení. Výraz je založen na jemnostech zpracování, na znalostech řemeslných postupů, na kontrastech přechodů odstínů a drsných struktur korozí poznamenaných nalezených předmětů. Tak vstupuje do Rezlerova díla čas, minulost se spojuje a prostupuje s přítomností, staré prvky dostávají novou funkci v začlenění do obrazu. Historie se připomíná i užitím fragmentů kování, které dokládá význam trvání tradic. Autor nepopírá dosavadní vývoj a respektuje předešlé generace. Expresívní plochy rozbrázděné rydly se doplňují s geometrickým uspořádáním. Jsou broušeny, rozrývány a spojovány nýty. Při práci se prolínají nejrůznější postupy vycházející z kovářského řemesla v souznění se zatíráním barev do matric. Grafické listy, další součást díla souvisejí se zpracováním kovů, jsou tištěny ze struktur fólií, mřížek a rozstříhaných plechů, z desek ovládaných jasně čitelným členěním v poměru mezi otiskem a čistou plochou, mezi pádností a křehkostí záznamu, zřetelností skladby a složitostí struktury. Tisky obsahují základní tvary (čtverec, kruh,...) a symboly, jejichž prostřednictvím dosahuje umělec spojení s divákem, který tak může nahlédnout do jeho představ. Reliéfy, objekty i tisky v sobě skrývají tajemství kultovních obřadů, jsou jakýmsi odrazem pratvarů, jež se po generace ukládají v lidské paměti.
V Rezlerově projevu můžeme sledovat hranici mezi skutečností a imaginací, ukazuje se v něm, že lze různé podněty skloubit v rovnováze a harmonii. Zdá se, že právě vyrovnanost všech složek díla, citlivá reakce na minulost i dnešní situaci je důležitá pro celkové vyznění a dává sdělení výraz. Různorodost okolního světa se odráží v napětí mezi základním řádem a náhodou, v protikladech racionálních a iracionálních složek, v poměru exaktního myšlení a pocitů, v kontrastu uzavřených a otevřených prostorů, v souznění přísné skladby a hry ornamentů, v prorůstání všech vrstev vědomí.
Jiří Machalický
Praha, leden 1994