Dimenze Václava Boštíka

autor textu: Jiří Fiala
rok vydání: 2005
typ dokumentu: podřazený dokument
jazyk: český
nadřazený dokument: Vesmír,

poznámka:
-
Patrně všichni jsme byli aspoň na chvíli okouzleni krásou fraktálů. Možná jste viděli i video, v němž těmito proměňujícími se mámivými útvary sestupujeme do nekonečných hlubin, zpravidla za doprovodu meditační hudby. Myslím si, že pokud jste se dívali dosti dlouho, začali jste se, stejně jako já, nudit. Postupně se vyjevovalo, že zdánlivý pohyb do stále větších hlubin je jen mamem, že zůstáváme stále na povrchu. Tu skutečnou krásu, která se za fraktály skrývá, těch několik vlastně prostých matematických myšlenek, jsem se pokusil naznačit v článku o neceločíselných dimenzích. Kvantový fyzik David Bohm hovořil o implikátním řádu, neviditelném, avšak skutečnějším a „základnějším“ než jeho rozvinutí do řádu explikátního, do toho, co vnímáme povrchně smysly. Věda, pokud nechtěla zůstat na úrovni popisné, usilovala vždy o proniknutí do toho skutečného, implikátního řádu věcí. Pro filozofii to odvždy byl úkol prvořadý. Umění o to usilovalo od počátků.
Václav Boštík, jeden z nejvýznamnějších českých malířů, byl malířem implikátních řádů snad více než kterýkoli jiný český malíř. Psal už jsem o tom kdysi ve Vesmíru („Skrytý řád“, Vesmír 70, 118, 1991/2). Zde už jen dodám, že dimenze Boštíkova implikátního řadu, dimenze, které můžeme v jeho obrazech tušit, rozhodně nebyly celočíselné. Třeba mi dáte za pravdu, podíváte-li se na několik reprodukcí jeho obrazů, které tato vzpomínka doprovází. Měl jsem možnost s ním o implikátním řádu i o mnoha jiných myšlenkách často hovořit na vernisážích nezávislých výstav a několikrát i v jeho ateliéru v Pařížské ulici v Praze. Václav Boštík dokonce chodíval na některé z našich pololegálních přednášek, na nichž se mluvilo o Bohmovi (a také o V. V. Nalimovovi, který v Moskvě o Boštíkovi pro nás nepochopitelným způsobem věděl a jehož jsme při jeho první návštěvě Prahy v roce 1988 do Boštíkova ateliéru zavedli). Všechna tato setkání s Václavem Boštíkem i jeho obrazy či kresbami byla mimořádným a nezaslouženým darem, za nějž mu budu stále vděčný.
Václav Boštík odešel letos 7. května do řádu nejimplikátnějšího.