Před nedávnem jsem Jaroslavu Altovi...
typ dokumentu: text
rok vydání: 2008
počet stran: 2 listy
výška x šířka [mm]: 297 x 210
jazyk: český
poznámka:
-
Vážení, vítám vás na zahájení výstavy Jaroslava J. Alta.
Dal jí název Kalendárium /Stěhování duše.
Před nedávnem jsem Jaroslavu Altovi zahajoval výstavu v Ústavu makromolekulární chemie v Praze na Petřinách. Do čtyřdílnému cyklu Kalendárium od té doby přibylo další – dnes poprvé a prý se značnými obavami – vystavené dílo Osobní kalendárium II/1. Do obrazu namalovaného opět na půdorysu jednoduchého grafického rastru malíř převedl data několika členů rodiny, postupně je podle předem daného pravidla přes sebe navrstvil. Vycházel jenom z holých datových informací, na začátku pouze stanovil barevnost. Do kompozici a barevné harmonie nezasahoval.
Nově vystavené cykly Stěhování duše a Cesty domem mi připomněly oblaka. Napohled hmotná a zároveň neuchopitelná tělesa, proměnlivá mračna - bělavé páry, které – řečeno básníkem - po modrém blankytu hynou. - Kdoví, duše je možná něco podobného.
Ve stěhování duší věří řada náboženství, například hinduismus. S hinduismem má Altův cyklus i další styčné body či plochy. Jaroslav Alt také věří v trvalost myšlenek a skutků. Cokoli uděláme, cokoli vyslovíme, cokoli pomyslíme se potom někam zapisuje. Možná jako informace, spíš jako zprvu nezřetelná, později stále jasnější stopa či cesta. Opakované doteky, které samy o sobě nic viditelného nezanechávají, se sčítají, s množstvím proměňují v jinou kvalitu. Fascinují mě fyzické projevy stejně soustředěných či stejně směrovaných přání – třeba mramorový patník na Karlově mostě - stojí před schody vedoucími dolů na Kampu - vyhlazený vědomými i neuvědomělými doteky kolemjdoucích. Nebo – tamtéž – bronzové reliéfy mučednictví sv. Jana Nepomuckého s několika vyleštěnými místy zhmotnělých žádostí a tužeb. A v trávníku vzniká cestička zkracující vzdálenost. Něco už se rodí, ale ještě to není vidět, a zatím ani nevíme, co to bude. Na začátku ještě není nic, ale - na začátku je všechno nejasné, na každém začátku jsou přítomné všechny směry, všechny možnosti.
Před třemi roky jsme s Pavlou Jazairiovou putovali z francouzského městečka Saint Jean Pied de Port do Santiga de Compostela. Pouť je rozložená do 33 dnů, celkem 794, denně 24 kilometry. Na cestě jsem si uvědomil, jak přirozená a jak neskutečně rychlá je chůze. Poutník jde, je právě zde, vidí, kde za chvíli bude, a když se otočí, spatří, kde byl. Na dlouhé cestě se ocitne, to byl největší zážitek z pouti, uprostřed prostoru a času. Ve vlastním – a zároveň s ostatními poutníky sdíleném – časoprostoru. Mnohokrát jsem přitom vzpomínal na Karla Hynka Máchu. Jak dokázal vyjádřit pocity spojitosti a nespojitosti času, vztah minulosti, budoucnosti a přítomností.
Jak holoubátko sněhobílé
pod černým mračnem přelétá,
lílie vodní zakvétá
nad temné modro, tak se číle –
kde jezero se v hory níží –
po temných vlnách cosi blíží,
rychle se blíží. Malá chvíle,
a již co čápa vážný let,
ne již holoubě či lílie květ,
bílá se plachta větrem houpá.
Zárodky či myšlenky kreseb cyklu Stěhování duše vznikaly při skutečném stěhování z Kutné Hory do Trstěnice, na cestě, kterou Jaroslav Alt mnohokrát projížděl. - Odjížděl jsem – píše malíř - z krajiny známé do prostředí, se kterým jsem se teprve seznamoval. Vůbec jsem ho neuměl číst a první kontakt byl pohled ve směru jízdy, byl to vlastně pohyb turisty, který si vybírá záchytné body, aby nezabloudil. Dalším krokem bylo vnímání věcí (sestav v krajině) na principu líbí, nelíbí, jak je co barevné, velké, malé. Teprve za dlouhou dobu jsem si uvědomil, že tuto základní, spíše technickou rovinu seznamování se s terénem doprovází určitá konstantní, prakticky ve svém základu se neměnící sestava při každé cestě se opakujících prvků, které pro základní orientaci neměly v podstatě žádný význam. Právě tyto prvky však časem nabývaly na významu z hlediska umožnění postupného pronikání do krajiny. Nebylo to pronikání vizuální, ale spíše duševní, narůstající schopnost otevřít si krajinu (tady asi už ale o krajině není možné mluvit) v její větší intimitě a současně pootevřít i svou mysl pro příjem. Ne už pro příjem obrázků, ale pro tichou komunikaci. – Tolik citace.
Altova zkušenost není zkušeností poutníka, je zkušeností návratů, opakovaných setkání – doteků. V posledních letech se zabývám tvorbou informačního systému, ve kterém je možné vyhledávat i pomocí klíčových slov. Jakými klíčovými slovy lze charakterizovat Altovu tvorbu? - Dálka? Čas? Pohyb? Prostor? Proměna? Víra? Naděje?
Jistě vás napadají další příhodné pojmy. Zvláštní je, že v každém klíčovém slově, které jsem pro své vymezení Altova přístupu a díla použil, jsem zahlédl i jeho opak. Dálka je totiž nemyslitelná bez blízkosti. Ve vteřině je věčnost. Jednotlivá slova nejsou přesná, nejsou to jednoznačné (matematické) definice, záleží na kontextu, ve kterém se použijí. V každém pojmu tak nejsou latentně přítomné jenom jeho opaky, ale desítky, stovky, tisíce dalších významů. Řeč, výběr a skladba slov, slouží jenom k neustálému přibližování k tomu, co chceme pochopit a sdělit. Matematici takovému postupu - užuž se dotýkáme a ještě ne – říkají aproximace. A některé věci, myšlenky a pocity jsou prostými (klíčovými) slovy sotva sdělitelné. Sdělovat to, co je prostými slovy nesdělitelné, je výsadou umění. Proto potřebujeme hudbu, literaturu, divadlo, výtvarné umění, poezii.
„Duch můj – duch můj – a duše má!“
Tak slova mu jednotlivá
ze sevřených úst plynou.
Než však dostihne ucho hlas,
tu slova strašná ničím zas –
jakž byla vyšla – hynou.
Před nedávnem jsem Jaroslavu Altovi...
osoba | narození | poznámka |
Hůla Jiří | 7. 6. 1944 |
Před nedávnem jsem Jaroslavu Altovi...
osoba | narození | poznámka |
Alt Jaroslav | 21. 6. 1950 |
Před nedávnem jsem Jaroslavu Altovi...
autorská | |
termín | název výstavy, místo konání |
2008/10/21 - 2008/11/09 | Jaroslav J. Alt: Kalendárium / Stěhování duše, Galerie Felix Figura, Praha |
Před nedávnem jsem Jaroslavu Altovi...
osoba | narození | poznámka |
Mácha Karel | 16. 11. 1810 |
Před nedávnem jsem Jaroslavu Altovi...
instituce, obec, signatura, poznámka | |
A 67551, výstřižek |