Alfons Mucha v Praze aneb láska za časů kalendáře

typ dokumentu: www
rok vydání: 2010
počet reprodukcí: 2 b, 1 čb
portrétní fotografie: 1 čb
jazyk: český

poznámka:
http://aktualne.centrum.cz/kultura/umeni/clanek.phtml?id=674923

Recenze - Je to sice dost pitomé přirovnání, ale putovní výstava Alfonse Muchy nazvaná vzletně Apoteóza lásky má za účinek asi tak stejné uspokojení, jako rande, na které si šťabajzna přivede mámu.

Není to Alfonsem Muchou; přestože je u nás tento malíř do značné míry zprofanován všudypřítomnými kalendáři, čemuž nahrává i výrazný dekorativismus, ornamentální stylizace jeho díla a dejme tomu mnohočetnost spojená už se samou podstatou plakátu, odsuzovat jej jako kýčaře je unáhlené. Jasně že dnes sázíme na jiné koně, ale za to rodák z Ivančic nemůže.

Mucha má v dějinách českého výtvarného umění přelomu století i v mezinárodním kontextu secesních tendencí opodstatněné místo; stejně tak dnes diskutovanou Slovanskou epopej nejde jen tak odmáznout s tím, že se její nosná myšlenka jeví jako vyčpělá a z hlediska propukajících avantgard šlo o konzervativní dílo.
Titulek lepší než obsah

V rámci stopadesátého výročí od umělcova narození je výstava pochopitelně na místě, jenže tahle expozice pořádaná Muchovou nadací prostě neví, co chce. Nebo to ví, ale stydí se to říci.

A vůbec nejde o to, že autorkou koncepce je Japonka Tomoko Sato. Mucha je v Japonsku velmi ceněn, navíc klást před původ kurátorky záporné znaménko je stejné, jako kdyby směl o Claudeovi Monetovi psát jenom rodilý Francouz a o Casparovi Davidovi Friedrichovi pouze nefalšovaný árijec.

Problém je jinde. Výstava v Obecním domě sestávající z děl majetku nadace je rozměrem vyloženě komorní (dva sály plus televize s filmem a jde se domů) - kdežto naznačeným rozmachem hraničícím s bezradností by naplnila celé Rudolfinum.

Vždyť už si vemte to členění: Rodina a vlast. Život. Krása. A nakonec obligátní Apoteóza lásky. Do těchhle škatulí by se vešel i Josef Lada, a to nic proti němu. Je jasné, že materiál, který kurátorka měla k dispozici, byl omezený. Pak se s ním ale mělo i kloudně pracovat.

Takto je expozice souborem spíše druhořadých obrazů, plakátů, které volně proplouvají mezi sekcemi, studií k větším cyklům a fotografií. Naznačená koncepce je ve výsledku spíše přáním než úspěšnou realizací.
Cherchez la femme

Navíc je vyloženě škoda, že v rámci vystavení studií k výzdobě Primátorského sálu v Obecním domě není daný prostor v rámci výstavy zpřístupněn, popřípadě že studie k epopeji nejsou doprovozeny reprodukcemi výsledných obrazů (čímž podstata studií poněkud vyznívá do ztracena).

Jinak zajímavé fotografie to nezachrání. Je sice fajn vidět Paula Gauguina, kterak hraje na Muchovo harmonium, popřípadě shlédnout snímky malířovy rodiny či nahlédnout do jeho ateliéru, ale to žádnou výstavu nespasí. V rámci naaranžovaných modelek a modelů se navíc opět vnucuje otázka, zdali nebylo možné s těmito záběry koncepčně pracovat v kontextu Muchovy tvorby.

Výstava je každopádně putovní - navštíví Ostravu, Plzeň, Liberec a Kutnou Horu, přičemž v každém městě bude expozice přizpůsobena potřebám a koncepci jiného kurátora.

V GASK v Kutné Hoře se takto výstavy ujme kunsthistorik Petr Wittlich, mimochodem autor zcela zásadní studie o české secesi. Zaměří se na Muchovo pojetí ženského těla a krásy - což už je motiv, který může dát jinak mělké výstavě smysl.

Alfons Mucha: Apoteóza lásky. Obecní dům, náměstí Republiky 5, Praha 1. Kurátorka Tomoko Sato. Výstava se koná do 30. září.

Alfons Mucha v Praze aneb láska za časů kalendáře

osoba   narození   poznámka
Váša Ondřej   29. 4. 1979    

Alfons Mucha v Praze aneb láska za časů kalendáře

osoba   narození   poznámka
Mucha Alfons   24. 7. 1860    

Alfons Mucha v Praze aneb láska za časů kalendáře

autorská
termín   název výstavy, místo konání
2010/07/02 - 2010/09/30   Alfons Mucha: Apoteóza lásky / The Apotheosis of Love, Obecní dům, Praha