Kolem věcí, věci kolem

podnázev: V Kuřimi vystavuje své obrazy a kresby Petr Veselý

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Lidové noviny
rok vydání: 2003
počet reprodukcí: 1 čb
strana: 23
jazyk: český

poznámka:
-
Kuřimskou Galerii ad astra v otevřel galerista Petr Novotný vloni na podzim výstavou Jana Knapa. Následovaly plastiky Lukáše Rittsteina, zvratné malby Petra Kuklíka. Do konce prázdnin vystavuje nyní kresby a obrazy brněnského malíře Petra Veselého.
I poslední díla staví Petr Veselý (1953) na silném prožitku a zároveň na odstupu od skutečnosti. Už první krajiny nebyly pouhým zobrazením přírodní scenérie, ale prostorem měřitelným lidskými smysly a lidskou velikostí - délkou paží, krokem, zrakem. Za viditelnou (hmatatelnou) realitou tuší malíř další svět, který malíře neodolatelně láká, skutečnost dosažitelnou schopností vcítění, vírou ve smysl a v nekonečné možnosti umění.
Náměty se léta nemění, jenom více pootevírají. Průřez starších i nejnovějších kreseb, nabídnutý k prohlídce ve velikých deskách, naznačuje malířův vývoj. Petr Veselý často pracuje technikou frotáže a rezerváže, kreslí většinou tužkou a černou tuší. Ořezané kmeny ještě připomínají lidskou postavu, ale další kresby už většinou nejsou (kromě záměrných citací) tak jednoznačné. Zjednodušováním známých tvarů, vypouštěním nepodstatného spěje k téměř nepředmětným symbolům, k osobně prožitým archetypům. Některé nově stvořené znaky působí geometricky, ale s čistou geometrií, tedy s rozumovým přístupem, mají málo společného. Nevznikly racionálně, ale upřesňováním silných pocitů. I v těch nejjednodušších a nejabstraktnějších je přítomen významový zbytek reality.
Červené tvary z obrazu Trojice (1998) jsou možná fragmenty postavy poutníka, části křídel andělů strážných, ale mnohem podstatnější je způsob malování, forma a usilovnost, se kterou hledá konečnou (pro malíře jedinou možnou) podobu. Obrazy a kresby nic viděného nenapodobují, samy sobě se staly smyslem, novou skutečností.
Cílem je přesnost
Klasické malířské prostředky, tradiční práce štětcem a špachtlí, vztah k barvě, smysl pro tvar a pro kompozici logicky vedou ke krásné formě. Zní to paradoxně, ale krása a estetické uspokojení jsou pro každého malíře největším nebezpečím. Malování je pro Petra Veselého jedinou možností, jak plně porozumět světu, prostředkem komunikace. Netouží po originalitě, ale po přesnosti. Jeho obrazy a kresby mají haptické hodnoty, hmatatelně je cítit, jak s materií barev a papíru zachází, jak obtížně přemáhá jejich odpor, jak do nich (stále hlouběji) otiskuje svou představu. Nerozlišuje velké a malé formáty, hlavní a podružná témata, podnětem ke vzniku díla může být jakákoli věc, pocit či událost - zamžené okno, kapka na skle, prázdná sklenice, starý stůl, prkenná podlaha, vržený stín.
Z vystavených prací i z popisek jsou patrný malířovy příklady a vzory - například Václav Boštík, Stanislav Kolíbal, Josef Šíma nebo Věra Janoušková. Kresba tuší Zbytek anděla (podle A. Š.), 2002 je přímo inspirovaná dílem Adrieny Šimotové. Tušové nádoby a torza, frotážované stoly a prázdné rámy jsou - přístupem, formou i obsahem - blízké například kresbám a obrazům pražského malíře Jana Merty (1952).
Petr Veselý pracuje pomalu a těžce. Jako většinu výtvarných umělců ho rozptyluje okolí, stav společnosti, existenční starosti. Kdo ví, jakými zákonitostmi se ale umělecká tvorba řídí? Třeba všechny ty překážky a objektivní potíže, vynucené či dobrovolné přestávky jsou pro vznik jeho díla tím nejpodstatnějším.
Rerpodukce:
Petr Veselý: Trojice, 1988, olej na plátně, 150 x 215 cm

objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení