František Tröster 25 let ve službách našeho divadla

podnázev: Poznávejme Ústecký kraj

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Průboj
rok vydání: 1959
počet reprodukcí: 1 čb
jazyk: český

poznámka:
-
V seriálu článků pojednávajících o výtvarných umělců, kteří se přimykají svým dílem nebo původem k Ústeckému kraji, jsme seznámili zatím naše čtenáře s dílem čtyř vynikajících osobností, Antonína Hudečka, Otakara Nejedlého, Emila Filly a zasloužilého umělce Viléma Nowaka. K těmto čtyřem výrazným profilům připojujeme nyní portrét vynikajícího jevištního výtvarníka, arch. Františka Tröstera.
František Tröster se narodil 20. prosince 1904 e Vrbičanech u Lovosic z rodiny, která má v kraji velmi staré kořeny. Odborné vzdělání získal na Vysoké škole architektury při Vysokém učení technickém v Praze a u prof. Pavla Janáka na Umělecko-průmyslové škole, proslulé tím, že kolem sebe soustřeďovala pokrokovou uměleckou mládež a že z ní vycházeli umělci, kteří stanuly pevně po boku dělnické třídy. Tröster byl jedním z nich a svou příslušnost k pokrokovému táboru projevil již za studií jako spolupracovník Trnu, do něhož přispíval útočnými satirickými kresbami.
Na dotváření jeho přesvědčení měly velký vliv životní zkušenosti, zejména pak dvouletý pobyt v Alžíru (1932-1934), kde mladý architekt poznal drsnou tvář koloniálního vykořisťování a propastných společenských rozdílů. Mnohé poučení mu poskytlo i Slovensko, kde po návratu z ciziny našel od roku 1934 zaměstnání jako profesor na bratislavské Škole uměleckých řemesel a kde pořadu let účinně přispíval k pokrokové a socialistické orientaci slovenské kultury.
Letos se František Tröster dožívá 55 let. Je činný jako pedagog na divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění v Praze a oslavuje 25 let práce, věnované našemu scénickému výtvarnictví. Ku příležitosti těchto jubileí uspořádal Svaz čs. divadelních umělců ve výstavní síni ÚLUV na Národní třídě v Praze přehled dosavadní Trösterovy divadelní činnosti.
Výstava zahrnuje na 300 fotografií a maket různých inscenací, studií a kostýmních návrhů, vytvořených pro Národní divadlo a jiná pražská a mimopražská divadla. K výstavě zahrnující výběr nejvýznačnějších Trösterových scénických návrhů, byl pořízen úplný seznam jeho prací, z něhož se dozvídáme, že František Tröster nastoupil cestu k divadelnímu projevu již v letech 1920-1924 jako spolupracovník Milana Svobody na ochotnické scéně v Roudnici.
V roce 1930 se s ním již setkáváme na scéně Městského divadla na Vinohradech, později i na jiných pražských scénách (Moderní studio atd.).
Soustavnou a cílevědomou jevištní činnost začal však Tröster rozvíjet, jak sám uvádí, teprve v roce 1934 na Slovenském národním divadle v Bratislavě ve spolupráci s režisérem Viktorem Šulcem.
Trösterova spolupráce se Slovenským národním divadlem trvala do roku 1937. Po ní pak následuje trvalá spolupráce s Národním divadlem v Praze a jeho režisérem Jiřím Frejkou, s nímž Tröster vytvořil řadu skvělých inscenací, tvořící základní pilíř našeho moderního jevištního projevu.
Tröster v této době neobyčejně vyzrál a získal si věhlas jednoho z našich nejvýznamnějších scénických výtvarníků. Když byl uprostřed nejintenzivnější práce a tvůrčího vzepětí, přišla však okupace a Tröster jako pokrokový umělec a komunista byl nucen po útocích, které proti němu podnikl agrárně fašistický tisk, ustoupit do pozadí a omezit se na příležitostnou činnost, krytou často jmény svých přátel (malíře Františka Tichého, Josefa Brože aj.). Tento stav trval do roku 1944, kdy byl Tröster totálně nasazen a z umělecké činnosti do konce války zcela vyřazen.
Po osvobození se Tröster vrhl znovu do práce a spolu s Frejkou, Salzrem,Pujmanem, Pleskotem, Kašlíkem a jinými režiséry vytvořil pro Národní divadlo, Městské divadlo na Vinohradech a Státní zpěvohru v Karlíně, pro Disk a jiné pražské a mimopražské scény (Brno, Bratislava, Plzeň, Karlovy Vary, Kladno, Olomouc, Teplice, Ostrava) řadu vynikajících divadelních výprav k dílům domácích i světových autorů, mezi nimi zejména k autorům ruským a sovětským (Gogol, Puškin, Gribojedov, Ostrovskij, Čechov, Gorkij, Vyšněvskij, Ivanov, Štejn, Surov a j.).
Svými výpravami provázel Fratišek Tr§oster též díla antického repertoiru (Sofokles), klasiky Shakespeara, Lope de Vegu, Calderona, Moliéra, Goldoniho, Beaumarchaise, Schillera, Kleista, Ibsena, O. Wildea, z moderních autorů G. B. Shawa, Jeana Cocteaua, Nazima Hikmeta aj., z našich dramatiků pak Stroupežnického, Tyla, Vrchlického, Fráňu Šrámka, Mahena, Dyka, Fr. Langra, Vít. Nezvala, Karla Čapka, Jariše, Karvaše aj. Tröster je též autorem výprav řady operních děl našich i zahraničních autorů (Smetana, Dvořák, Fibich, Janáček, Čajkovskij, Rimskij-Korsakov, Borodin, Musorgskij, Verdi, Bizet, Puccini, Wagner atd.).
Výsledky své činnosti zveřejňoval na četných výstavách v Praze i v zahraničí – ve Vídni, v Paříži, v Miláně. Při této příležitosti se mu odstalo v cizině vynikajících vyznamenání (Velká cena v Paříži 1937, Zlatá medaile v Miláně v roce 1940).
Dílo Františka Tröstera je neobyčejně rozsáhlé. Tématicky obestírá velmi široký repertoir a zároveň registruje cesty a rozvoj našeho moderního divadla, jehož bylo spolutvůrcem a jemuž pomáhalo v jeho bojích a zápasech o nový výraz a nové hodnoty umělecké. Typickým rysem Trösterovy jevištní práce je mimořádná tvůrčí invence a velkorysost v přístupu k řešení každé jednotlivé inscenace. K tomu pak přistupuje Trösterova bohatá básnická představivost a fantasie, která pomáhá k tomu, aby v jeho inscenaci dramatické dílo vyznělo co nejvýrazněji a aby v něm vyzněly co nejpřesvědčivěji i jeho základní tendence.
Pro Tröstera je typické též to, že se při řešení jednotlivých úkolů úzkostlivě vyhýbá opakování a napodobování cizích vzorů. Úporně hledá, studuje a zkouší. Snaží se najít souzvuk všech prostředků – tvaru, barvy a světla – a vytváří scénu tak, aby ve shodě s dramatickým dějem rozezvučela dramatické dílo v co nejvyšší účin. A to se mu také daří. Každá z jeho inscenací je nová a nekonvenční a prozrazuje vzácné spojení jasné architektonické myšlenky a hlubokého malířského a básnického prožitku.
Trösterovo průbojné a avantgardní úsilí není přitom nikdy samoúčelné a nevyznívá v planých efektech. Tröster v něm vždy sleduje dvě tendence – vnitřní náplň díl a záměry režiséra a vytváří jevištní prostor tak, aby v něm režisér i herec našli plné uplatnění.
Jeho inscenace jsou strohé i bohatě členité, lyrické i dramatické, podle potřeby té které hry. Jedno však mají všechny Trösterovy práce společné, vyzvedají a zvýrazňují v každé hře rysy, které ji činí živou a srozumitelnou pro dnešního diváka. Úspěchy, kterých Tröster v tomto směru dosahuje, spočívají v tom, že k řešení jednotlivých úkolů přistupuje z pozic pokrokového člověka – komunisty, – který chápe umělecké dílo jako výraz pocitů, myšlenek a tendencí, jež vyrůstají z konkrétní společenské situace a mohou mít ve správné interpretaci dalekosáhlý společenský dosah.
Tröster tímto přístupem k své umělecké práci předznamenává umělce socialistické etapy ; je bojovníkem nejen za moderní pokrokové divadlo, ale i za nový, pokrokový a moderní společenský řád - za socialismus.
Trösterovo závažné dílo stojí za to, aby jej shlédli nejen pražští diváci, ale i široká veřejnost Ústecka. Doufejme, že se Krajská galerie v Litoměřicích ujme v této věci iniciativy, a že výstavu uvidíme nejen v Litoměřicích, ale i v Ústí, Roudnici, Teplicích, Mostě a jiných místech kraje, kde je o jevištní práci vážný zájem.

František Tröster 25 let ve službách našeho divadla

osoba   narození   poznámka
Doležal František   28. 7. 1910   podepsán F. Doležal, ak. malíř

František Tröster 25 let ve službách našeho divadla

osoba   narození   poznámka
Tröster František   20. 12. 1904    

František Tröster 25 let ve službách našeho divadla

autorská
termín   název výstavy, místo konání
1959/02/12 -   František Tröster: Výbor z díla, Výstavní síň Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), Praha

František Tröster 25 let ve službách našeho divadla

  instituce, obec, signatura, poznámka  
  Jarmila Štogrová, Hlinná (Litoměřice)