Jindřich Novák za života vystavoval...

typ dokumentu: text
rok vydání: 2012
počet stran: 3 listy
výška x šířka [mm]: 297 x 210
jazyk: český

poznámka:
-
Jindřich Novák za života samostatně vystavoval – pokud vím – jenom pětkrát, pokaždé v Praze, v roce 1969 kresby z Makedonie na Staroměstské radnici, v 70. a 80. letech průřezy grafickým a malířským dílem v Galerii Centrum, v Galerii na Slovanech, v Galerii d a v Galerii Letná. Když jednu z těch výstav nazval v roce 1970 Mrňavky, tak ve zkratce charakterizoval nejen vystavené práce, všechny byly opravdu hodně malé, ale i svůj přístup k životu a umění - osobní vztah ke každému zpracovávanému tématu, dokonalé řemeslo věnované i těm nejmenším realizacím, humorný nadhled, sebeironie. - Novák je zřejmě nejpočetnější české příjmení - v informačním systému abART, který na internetové adrese www.artarchiv.cz provozuje občanské sdružení Archiv výtvarného umění - máme Nováků už skoro tři sta, Nováků s křestním jménem začínajícím písmenem J známe – zatím - osmdesát. Aby Jindřich Novák svá díla od jmenovců na první pohled odlišil, začal své grafické listy podepisovat paraplíčkem, stylizovaným písmenem J. Račte se přesvědčit.
Jindřich Novák s paraplíčkem se narodil v Praze v roce 1923, v Praze krátce navštěvoval Rotterovu soukromou školu propagační grafiky, díky přátelství s malířem a grafikem Pavlem Šimonem se seznámil se základními grafickými technikami, oblíbil si hlavně tisk z hloubky. Suchou jehlu a lept dovedl ve svých dílech k dokonalosti. Živil se propagační tvorbou, ilustracemi, návrhy papírových hraček, prostorových vystřihovánek, drobnou a užitkovou grafikou. Zúčastnil se desítek tuzemských i zahraničních výstav, získal několik mezinárodních ocenění, vytvořil stovky novoročenek, přání, příležitostných tisků a knižních značek – exlibris, z knih. Vztah ke knize byl pro jeho tvorbu určující. Rád a hodně četl, měl vybranou knihovnu publikací o umění, velký soubor knih Jaroslava Haška s Ladovými ilustracemi. Literaturou se posiloval i inspiroval. Podobně jako Františka Tichého fascinoval i Jindřicha Nováka svět cirkusu - cvičená zvířata, akrobati, žongléři, kouzelníci. Pro vlastní potěšení, tedy bez objednávky a bez reálné možnosti uplatnění, vytvořil výtvarnou paralelu románu Emila Vachka Bidýlko, opakovaně ilustroval knihu Franty Sauera Pašeráci. Podruhé několik měsíců před smrtí, zemřel vloni koncem ledna, tak technikou barevného leptu vytvořil své vrcholné ilustrační dílo.
Před rokem, na den téměř přesně, uspořádal Archiv výtvarného umění výstavu obrazů Jindřicha Nováka v černokosteleckém Muzeu hrnčířství. Jindřich Novák do našeho regionu totiž tak trochu také patří, léta přes léto pracoval v Kostelních Střimelicích, na satinýrce si tam sám tiskl své grafiky. Soustavně maloval od šedesátých let, vytvořil kolem stovky obrazů, ale malby byly pro něho víceméně - ale spíš více, než méně - soukromou záležitostí, hlavní díl Novákova uměleckého odkazu je jeho grafická tvorba, se kterou se dnes můžete alespoň částečně seznámit.
Když měl v roce 1983 v pražské Galerii d retrospektivu k šedesátým narozeninám, uvedl novinář Pavel Kácha svou recenzi ve Svobodném slovu výrokem Ernsta Hemingwaye: Veselost je druhem odvahy. Byl Jindřich Novák opravdu tak veselý, jak se může z jeho obrazů a grafik zdát? A jsou jeho díla skutečně veselá? Myslím, že to je trochu složitější. Jindřich Novák byl opravdový, vážný a plachý, svým způsobem lehce zranitelný. Nadhled, ironie a sebeironie byly pro něho – stejně jako pro milovaného Jaroslava Haška - sebeobranou, možností, jak alespoň nějak vycházet se světem. S humorem dokázal vidět i ty nejvážnější životní situace, uměl se radovat z okamžitého nápadů, z nečekaných – místy až surrealistických – setkání. Uvědomoval si svoje i cizí nedostatky, nastavoval sobě i druhým zrcadlo, hleděl na sebe se stejnou shovívavostí jako na druhé, dokázal se smát nebo alespoň usmívat, i když mu často do smíchu asi moc nebylo. Umění mu bylo azylem, umělecká tvorba prostorem, ve kterém se mohl svobodně realizovat, ve kterém byl šťastný. Asi i proto tolik pracoval. Denně realizoval nové a rozvíjel dřívější nápady, témata z grafik přenášel do obrazů, z maleb do leptů a litografií. Grafické listy a lístky mnohdy tiskl v nezvykle nízkých nákladech, počet se často pohybuje kolem deseti. Navíc jim technika barevného leptu, při které barevnost vzniká přímo na tiskovém štočku, dodává vlastnosti originálu, jednotlivé exempláře se odlišují jemností tónů, detaily probarvení.
Podle mínění mnoha kunsthistoriků veselost do velkého umění – velké umění přece má být vážné - nepatří. Ne veselost, veselost ne – dovolte, abych výrok Ernsta Hemingwaye poopravil - humor je druhem odvahy. Humor není výsměch, není to karikatura, ale způsob chápání a prožívání světa, humor je téměř filozofický názor. Bez humoru, bez lidí jako Jindřich Novák, by byl náš svět asi ještě horší než je.
A docela určitě by byl mnohem nudnější.
zahájení výstavy Jindřich Novák: Grafické listy, obrazy, Galerie Ve dvoře (Benátky, Úžice (Kutná Hora), 2012/05/26 -

objednat do studovny

Dokument byl vložen do košíku

Do košíku

Pokračovat v prohlížení