Státní nákupy obrazů a soch a co dál?

typ dokumentu: podřazený dokument
nadřazený dokument: Národní osvobození
rok vydání: 1947
strana: 4-4
jazyk: český

poznámka:
Každým rokem provádí stát prostřednictví sekce pro umělecké při min. školství nákupy prací malířských, grafických a sochařských. Děje se tak již řadu let a vznikla tím již velmi obsáhlá a hodnotná sbírka , jež by mohla za předpokladu, že by s ní bylo účelně hospodařeno, sloužit veřejným účelům.
V jedné ze statí věnovaných živým výtvarnickým otázkám jsem připomněl, jak je nakládáno s podobným sbírka mi v Anglii a v severských státech. Sbírky pořízené ze státních prostředků jsou umisťovány do škol, kde plní svou funkci měrou jistě vrchovatou. U nás jimi plníme skladiště. Při nejlepším visí některé z nakoupených předmětů v místnostech různých ministerstev a úřadů, zpravidla málo frekventovaných, čímž se vlastně míjí zcela svým účelem. A přece příležitosti k vhodnému zužitkování tohoto draze nabytého materiálu by bylo velmi mnoho.
O hodnotné soubory se hlásí nejen školy, ale i osvětová služba; hodnotné soubory by nutně potřebovaly regionální obrazárny, zejména ony jsou nebo by měly být umístěny ve frekventovaných střediscích průmyslových, lázeňských, sportovních, na význačných křižovatkách dopravních a všude tam, kde se sjíždějí nejen občané tohoto státu, ale především hosté ze zahraničí. Při tom by se nemělo též zapomínat na pohraničí, jehož velká města žijí často v úplném kulturním vakuu.
Každá z těchto regionálních obrazáren by měla sloužit výchovným účelům a poskytovat co možná ucelený přehled o naší výtvarné práci. Obrazárny by tím ztratily regionální charakter, který dnes mají a nabyly by obecně výchovného významu. Stoupl by tím podstatě i zájem o galerie centrální, chovající unikáty, jež galerie regionální vždy budou postrádat. Budování krajinských galerií by vyvolalo nezbytně též závodivost mezi jednotlivými kraji a zároveň s tím touhu po rozšiřování sbírek o co nejlepší díla žijících umělců. Že by se tím postupně likvidovala stagnace na uměleckém trhu, není snad ani třeba připomínat.
Všechny tyto potřeby bylo by možno již dnes spojit a to tak, že by pod dohledem odborníků bylo ze sbírek, pořízených státními nákupy, uspořádáno asi 20 souborů (pro každý kraj v Čechách, na Moravě a ve Slezsku po jedné exposici), které by byly dány pod dozor okresním osvětovým radám. Rady by postupně instalovaly tyto exposice ve školách svého krajského obvodu a učinily je přístupnými veřejnosti. Při té příležitosti by mohly být do výstav organisovány společné exkurse, vybraní odborníci a školení instruktoři by tu měli pořádat a vést diskuse, což by velmi posílilo zájem o výtvarné umění. Soubory, každoročními nákupy obohacované a rozšiřované, by se pak staly základem krajských galerií a nahradily by sbírky, nebo alespoň tu část sbírek, které veřejnost jen mýlí a zavádějí.
Věřím, že tento námět najde v kruzích pedagogických, osvětových i uměleckých souhlas a že osobnosti, jimž je svěřena správa a dozor nad sbírkami, pořízenými ze státních prostředků, zaujmou k němu veřejně své stanovisko.

Státní nákupy obrazů a soch a co dál?

osoba   narození   poznámka
Doležal František   28. 7. 1910    

Státní nákupy obrazů a soch a co dál?

klíčové slovo
galerie
kulturní politika

Státní nákupy obrazů a soch a co dál?

  instituce, obec, signatura, poznámka  
  Jarmila Štogrová, Hlinná (Litoměřice)