A la Galerie Van Leer…

strana: 632-632
rok vydání: 1932
typ dokumentu: podřazený dokument
počet reprodukcí: 1 čb (s. 631)
jazyk: francouzský
nadřazený dokument: L´art Vivant,

poznámka:
-
A la Galerie Van Leer, première exposítion particulière à Paris, des oeuvres d´un jeune peintre tchécoslovaque, Diviš qui, tout d´abord. mérite d´être loué pour avcir travaillé beaucoup avant de se décider à alerter le public et la critique. Divis a fréquenté plusieurs académies libres, à Montparnasse, mais pour s´y informer plutôt que pour s´y soumettre. Il s´est exercé à tracer de géomé-triques idéographies. Il s´est attaqué ensuite à la figure humaine, pour lui imprimer des déformations hardies mais dans le but de signifier des réalités de la vie intérieure. Il a passionnément cherché sa voie, en silence, comme il convient, sans mème participer au moindre Salon.
La discrétion, le goût du recueillement et du mystère ne sont donc nullement feints dans tes peintures que Diviš montre aujourd´hui et qu´il a rapportées d´un récent voyage en Algérie, par Alger et Biskra, mais surtout à la faveur d´un long séjour dans un village berbère du sud tunisien, au pied des Monts Aurès, c´est-à-dire dans un cadre de nature cité parmi les plus sévères abrupts, et dénudés. Il a même poussé ie courage jusqu´à choisir de peindre une Afrique très négligée par les amateurs de pittoresque: l'Afrique des jours de pluie ou, tout au moins, des ciels couverts; une Afrique non dévorée par le soleil; une Afrique nuancée, indécise, grisàtre, palpitante de tons sourds, vraie cependant.
Il a peint aussi des figures; certes, le caractère parfois étrange des costumes lui a paru digne d´etre conté, mais il s´est attaché surtout à scruter les visages, deviner l´ame dans le regard, les attitudes: dégager du type le sentiment de la race du Kabyle au Chaouia, au Touareg, à l´Arabe, au Juif, au Nègre, au Métis sans oublier le Blanc, représenté, dans le prestigieux cabinet de portraits signés Divis, par un zouave nullement énigmatique.
-
V Galerii van Leer, v první samostatné výstavě v Paříži, vystavuje svá díla mladý československý malíř Diviš, který si především zaslouží být pochválen, že hodně pracoval, než se rozhodl představit veřejnosti a kritice. Diviš navštěvoval několik svobodných akademiích na Motparnasse, spíš ale aby se tam informoval, než aby se výuce podřídil. Cvičil se tím, že kreslil geometrické kompozice, potom se pustil do lidské figury, aby ji vtiskl odvážné deformace s cílem zobrazit skutečnost vnitřního života. Vášnivě a v tichosti hledal v svoji cestu, v tichosti, jak se sluší, aniž by se zúčastnil jakéhokoli salonu.
Skromnost, potřeba soustředění a tajemství nejsou nijak předstírané v malbách, které dnes Diviš ukazuje a které si přinesl přes Alžír a Biskru z nedávné cesty do Alžírska. Ale hlavně díky dlouhému pobytu v berberské vesnici na tuniském jihu na úpatí pohoří Aures, tedy v nitru přírody charakterizovaná jako jedna z nejpřísnějších, strohá a obnažená. Jeho odvaha šla tak daleko, že se rozhodl malovat Afriku opomíjenou milovníky malebnosti, Afriku v dešti a nebo alespoň pod mrakem; ne Afriku pohlcenou sluncem; Afriku nuancí, nerozhodnou, šedivou, vibrující polotóny, přesto skutečnou.
Maloval také postavy; určitě ho zaujaly zvláštnosti lidového oblečení, ale hlavně se věnoval studiím obličejů. Chtěl objevit duši člověka v pohledu, v postoji: zvýraznit jedinečnost Kabylců, Šauíjů, Tuaregů, Arabů, Židů, černochů, míšenců i bílých. Běloši jsou v prestižním kabinetu Divišových portrétů zastoupeni statečným zuávem, který není ani trochu záhadný.