Bedřich Dlouhý * 2. srpna 1932 Plzni

autor textu: Martina Vítková
rok vydání: 2013
vydavatel: Galerie moderního umění v Hradci Králové
typ dokumentu: hand out
počet stran: (2)
počet reprodukcí: 1 b
jazyk: český
rozměry: 297 x 210

poznámka:
-
ŽIVOT
• Malíř, grafik, pedagog, performer, typograf, žije a pracuje v Praze. Narodil se v Plzni jako syn novináře, rodina se přestěhovala do Mostu a po záboru Sudet do Prahy.
• Vystudoval Odbornou školu keramickou v Praze. Pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliérech někdejších členů Skupiny 42 Miloslava Holého a Karla Součka 1953-1959.
• Vedl jednu z malířských škol na AVU v letech 1990-1995. Mezi jeho žáky patří například Roman Franta, Anna Neborová, Jáchym Šerých, Milan Salák, Veronika Holcová nebo Martin Kuriš.
• V roce 1961 vystavoval na neveřejných pražských Konfrontacích. Volnou skupinu kolem Konfrontací tvořila významná jména generace: Aleš Veselý, Zdeněk Beran, Jan Koblasa, Antonín Tomalík, Vladimír Boudník…
• Je zakládajícím členem skupiny Šmidrové, a důležitým tvůrcem jejich estetiky divnosti. Šmidry byli: Karel Nepraš, Jan Koblasa, Čestmír Janošek Aleš Veselý, Jaroslav Vožniak. Také historik Dušan Třeštík, básník Petr Lampl (Peťák), hudebníci Jan Klusák a Rudolf Komorous a chvíli i historik umění František Šmejkal a Václav Havel. Skupina fungovala v letech 1955-1968.
• Od roku 1987 členem skupiny Zaostalí, společně se Zdeňkem Beranem, Hugo Demartinim, Janem Klusákem, Karlem Koubou a Pavlem Nešlehou.
• Člen hokejového mužstva Paleta vlasti složeného ze samých výtvarných umělců.
• V roce 1965 získal cenu na Bienále mladých v Paříži, v roce 1996 zlatou medaili za pedagogickou činnost a podíl na reformování školy (AVU). V roce 1996 se stal laureátem diplomu a medaile Franze Kafky za uměleckou činnost.
• Důležitým rozpoznávacím znamením jeho práce jsou staromistrovské citace. Jde o virtuózní hladkou malbu, provedenou do každého detailu, která vedle umělých rozbitých zdí, sutě a odloženého nepořádku působí maximálně kontrastně.

DÍLO
• Píše se o něm: Romantik duší a mystifikátor založením.
• Upozornil na sebe už jako student v 50. letech, když se Šmidry organizoval tzv. malmulzherciády v letech 1954 a 1957 v Praze (Klub unitářů, Střelecký ostrov). V celkem dost trudných 50. letech se tak v Čechách objevil neodadaistický humor.
• Kolem roku 1960 byl Bedřich Dlouhý ovlivněn informelem. Strukturální malbu až do současnosti kombinuje s malbou hladkou, iluzivní a užitím asambláže. Asambláž je třírozměrná koláž. Dodává dvourozměrnému obrazu třetí rozměr, plastický. Jde o vkládání, lepení či fixování, ale i nýtování a sváření prvků skutečnosti do malby. Může jít o nýty, budík, textil, ale třeba i deštníky nebo koupací matrace.
• Obrazy jsou technicky asambláže, tedy kombinace obrazu s objektem či instalací. Co se týče naladění či poetiky, je doménou malíře odkaz surrealismu a romantického symbolismu propojený s prostředky pop-artu.
• Zatímco pop-art pracuje s jazykem reklamy a dobře čitelnými symboly až banalitami, Bedřich Dlouhý dává předost absurdní grotesknosti a divnosti až manýrismu. Míchá všednost s nevšedností, tak jak to dokáže jen život sám. Asambláž mu dovoluje vytrhávat všední předměty a odložené věci z kontextu a dodávat jim nové prostředí kafkovsky zamotaného světa.
• V 70.letech uzavíral malby-reliéfy do plexisklových boxů. Pro galerii portrétů banality se inspiroval stylem (a ikonografií) módních časopisů.
• Jeho slavné obrazy se dostaly i na slavné desky – LP Potměšilý host Hany Hegerové a Krajkář na V Penzionu Svět.
• Na přelomu 80. a 90. let se do jeho práce dostal motiv zdi jako Autoportrétu. Umělec skládá mnohametrové panely napodobující high-tech řídící centra, umělé boudníkovské a leonardovské zdi se skvrnami a dokonalou staromistrovskou malbu, nejčastěji zátiší. Často jde o vyrovnání se s největšími: Vermeerem, Carravaggiem či Rembrandtem.
-
KOUZELNÍK, 1977/VIII, olej, sololit, 120 x 170 cm
Kouzelník je obraz v obraze. Pop-artově pojaté figury inspirované fotografií či novinovou reportáží například z vernisáže se na obraze v různém měřítku opakují. Jsou propojeni, či spíše jejich těla a hlavy. Souvislost mezi vnímáním skutečnosti a vytvářením fikce se u různých lidí liší. Tady chce malíř naznačit kopírování vjemů i závěrů z těchto vstupních dat. Je to tak u mladých figur, které odpovídají dobovému kánonu krásy a působí tak trochu jako manekýni. Jediná figura, kterou neuvidíme dvakrát, je figura staršího muže. Tato postava má zjevně portrétní rysy. Téměř se zdá, že právě tento muž ovládá scénu. On je kouzelník, manipulátor, který z mozků mladých figur dělá mozečky, podobně jako z jahod se šlehačkou pudink. Někdy se používá francouzský termín crème de la crème. společnosti = což znamená našlehaná pěna, elita.
Možná má kouzelník ještě jednu alternativu v málo zřetelné figuře na jednokolce, či bílé postavě v popředí. Umělec bývá často považován za kouzelníka (někdy také provazochodce). Protože je schopný představit nám vizi reality, ať už pravé nebo falešné. Poskytuje lidem to, co jim neposkytne každodenní život, tj. kouzlo, poezii.
Propojení těl hadicemi trochu připomíná film bratrů Wachovských Matrix, kdy energie lidí živila neosobní systém postavený architektem jako iluze skutečnosti.
Je to obraz-lest. Víme, že slovo malice (lest, trik, zlomyslnost, klam) označuje rovněž umělecké gesto a jeho příslovečnou šikovnost: je to virtuozita kouzelníka nebo iluzionisty, kteří uchvacují své diváky zázračnými kousky, které vytahují, jak říká, ze svých kouzelných skříněk, ze svých pytlů na triky. (Georges Didi-Hubermann)
-
DIVNOST : Umělcův smysl pro humor je zřejmý z instalace Po flámu (1996), kde několik desítek much polehává a posedává v uměle vytvořeném prostoru miniaturního sálu, který zčásti zaplňuje vykrojený kus melounu.
Komplexních výstav pod názvem Pokus o Autoportrét již je celkem pět. Ta poslední byla odlišná použitím obrazu s malířovým vlastním nemocným tělem pojatým v duchu zkratek, jimiž byl malován mrtvý Kristus (např. u Mantegni).
-
ŠMIDROVÉ si vytvářeli svůj vlastní literární repertoár a mytologii. Slovo Šmidra vymyslel Bedřich Dlouhý, když jím označil Karla Nepraše. Šlo o přihlouplého policajta z loutkového divadla. Šmidrové se pravidelně scházeli ve vinárně Globus. Nosili šavličky a kníry jako správní dechovkáři. Založili si Šmidří dechové těleso, Dlouhý hrál na heligon.
-
NOVÁ FIGURACE : Tendence 60. až 80.let, kdy se po letech abstrakce vrátil zájem umělců o figuru, ale už nešlo o precizní popis, spíš o hrubé naznačení a záměrné zjednodušení.
-
INFORMEL : Strukturální malba 50. a 60. let, která nepopisuje realitu. Je spontánní, iracionální a svobodná. Hmotné vrstvy přibližují malbu objektům. Někdy také JINÉ UMĚNÍ. Např. Jean Dubuffet, Wols, Antoni Tàpies.
-
POP-ART
Umělecký směr konce 50. a 60. let 20. století. Čerpá z řeči populární kultury, z kódu, který je dobře známý a tím pádem čitelný. Nejvýznamnějšími umělci jsou Andy Warhol, Robert Rauschenberg nebo Jasper Johns. Pop-artisté malují s použitím koláže, asambláže, dekoláže nebo sítotisku. Směr vznikl ve Velké Británii, ale charakteristickými se pro něj staly Spojené státy. V Evropě tvoří jeho alternativu Nový realismus Yvese Kleina, Martiala Raysse. Vliv komiksu. Termín pop art byl poprvé použit anglickým uměleckým kritikem Lawrencem Allowayem v roce 1958 k popisu obrazů zachycujících poválečný konzumní styl života.
-
NEODADA - Pojem neodada bývá považován za synonymum pro evropský nový realismus. Jde o nový návrat dadaistických hravých impulsů, které tak prozářily dobu po roce 1916. Také poválečná léta si libovala v humoru, vtipu a výstřednosti. Z neuměleckých materiálů vznikaly nesmyslné stroje, akumulace a komprese. Vznikaly multidisciplinární projekty s hudbou, tanečníky, básníky a umělci v přesvědčení, že Vše je možné.
-
MANÝRISMUS
Je přechodný směr mezi renesancí a barokem. U nás je charakteristický sběratelstvím podivností a kabinetem kuriozit Rudolfa II. Zájmem o alchymii a tajemství vesmíru. Jde o dobu mezi lety 1550–1620. Představují ji obrazy Giuseppe Arcimbolda, vlastně malované koláže. Ale také Komenského Labyrint světa a ráj srdce. Víc než o barokní víru tu jde o bloudění při hledání smyslu života. Obecně v umění pojem manýristický znamená určitou umělost, deformaci, komplikovanost, podivnost.
Martina Vítková, Galerie moderního umění v Hradci Králové