Sloup nejsvětější trojice: Průběh restaurování 1999-2000
typ výstavy: kolektivní
místo konání: Muzeum umění Olomouc - Muzeum moderního umění
termín: 2001/02/28 - 2001/04/16
poznámka:
V rámci probíhající rekonstrukce čestného sloupu Nejsvětější Trojice v Olomouci bylo v nedávné době dokončeno náročné restaurování jeho kovových součástí, sousoší Nanebevzetí Panny Marie a vrcholové skupiny Nejsvětější Trojice s archandělem Michaelem. Než se obě díla vrátí zpět na sloup, budou veřejnosti představena v Muzeu umění. Poprvé tak bude možné sochy, které znají obyvatelé i návštěvníci města dosud jako “zlatou korunu” olomouckého monumentu, vidět zblízka.
Olomoucký Trojiční sloup patří k unikátním dílům moravského barokního sochařství, architektury i urbanismu. Svou monumentalitou (výška cca 35 m), bohatostí sochařské výzdoby a především zcela originálním architektonickým řešením vyniká nad rámec středoevropského regionu. Dobou svého vzniku mezi léty 1716–1754 náleží k poslední vlně budování barokních sloupů v řadě evropských měst. Architektonickou koncepcí však stojí mimo hlavní kompoziční typy, které vycházejí především ze dvou vídeňských statuí, Mariánského sloupu Am Hof a tzv. oblačného Trojičního sloupu Am Graben. Ideově spojuje především obecné potridentské téma triumfu víry a oslavy katolické církve s vlastenectvím a výrazným měšťanským sebevědomím, jenž vrcholí ve zdůraznění významu a jedinečnosti města s jeho bohatou náboženskou tradicí.
Budování čestného sloupu v Olomouci je svázáno téměř výhradně se jmény domácích, olomouckých umělců. Jeho iniciátorem, prvním kamenickým mistrem a z velké části rovněž finančním podporovatelem byl Václav Render. Ačkoli se po jeho smrti v r. 1733 až do slavnostního vysvěcení r. 1754 vystřídalo ve vedení stavby několik osobností, původní Renderova koncepce došla během čtyř desetiletí pouze drobných změn. Na sochařské výzdobě statue se ještě v první etapě podílí Filip Sattler (výzdoba kaple a světecké reliéfy prvního podlaží sloupu), mezi léty 1745– 1752 vytváří pak podstatnou část sochařského vybavení Ondřej Zahner (především 18 nadživotních soch osazených na těle sloupu), který se stane v neposlední řadě také autorem návrhů obou kovových sousoší. Dílo bylo na počátku 50. let realizováno opět olomouckým umělcem, zlatníkem Šimonem Forstnerem, v tepané a v ohni zlacené mědi.
V závěru listopadu r. 2000 byl čestný sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci zařazen do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Tyto snahy podnítily již počátkem 90. let zvýšený zájem o památku a daly v jistém smyslu podnět k revizi jejího současného stavu. Průzkumové práce, které zde byly v širokém odborném záběru prováděny od r. 1997, potvrdily relativně špatný technický stav sousoší a staly se tak východiskem pro nynější komplexní restaurátorský zásah. Rozsáhlé rekonstrukční práce byly naplánovány na tři roky (1999–2001) a vedením restaurátorského týmu byl pověřen olomoucký restaurátor Ladislav Werkmann, restaurování kovových soch bylo svěřeno pražským specialistům, Josefu Buňkovi a Ivanu Houskovi.
Připravovaná expozice představí v obecné šíři výsledky průzkumových prací, které předcházely i provázely současný restaurátorský zásah, poodhalí zákulisí práce restaurátorů a především poprvé zpřístupní veřejnosti obě monumentální kovová díla, skupinu Nanebevzetí Panny Marie a vrcholové sousoší Nejsvětější Trojice s archandělem Michaelem, která se po skončení expozice vrátí na svá původní místa.
Za finanční podpory Města Olomouce, které je spolupořadatelem výstavy, doprovodí expozici rovněž obsáhlá publikace s bohatou fotografickou dokumentací.
-hz-
