Alexandra Croitoru: Nové práce / New Works

$pozvánka / invitation card\r\n(http://www.futuraproject.cz)$

Alexandra Croitoru: Nové práce / New Works

typ výstavy: autorská
místo konání: Centrum pro současné umění Futura
termín: 2007/12/11 - 2008/02/10

poznámka:
Projekt „Práce o práci" pojednává o konceptu práce ve dvojím významu opakující se činnosti (labor) a procesu výroby (work), ve významu předmětu umělecké reprezentace a o vztahu mezi „třídou umělců" a „dělnickou třídou". K umělecké reprezentaci „dělnické třídy", která se vyvíjela od průmyslové revoluce až ke svému vyvrcholení v socialistickém realismu, přistupovali umělci různě: nejprve jako k předmětu zvědavosti, později jako k předmětu ideologie. Podnětem k „Práci o práci" byly: 1) podmínky ubytování (umělci na rezidenčním pobytu bydleli v jednom bytě se stavebními dělníky); 2) symetrie mezi oběma pozicemi ve vztahu ke specifické ose moci: organizační struktura rezidenčního ubytování umělců, které bylo spojeno se soukromou firmou.

Koncept práce v obou významech (labor/work), kterou staří Řekové a Římané z hloubi duše zavrhovali, se vyvinul až do její glorifikace v moderní Evropě (i když pouze jakožto „produktivní práce"). Jak uvádí Hannah Arendtová, mnoho evropských jazyků používá dva etymologicky odlišné výrazy pro popis toho, co bychom mohli považovat za stejnou činnost: labor/work, travailler/ouvrer, arbeiten/werken atd. První výraz vyjadřuje aktivity spojené s procesem přežití (a vyznačuje se nutností a nekonečným opakováním), zatímco druhý je vyjádřením výrobního procesu, který končí ve chvíli, kdy je vytvořen nový trvalý předmět, který se stává součástí světa užitných předmětů - lidským artefaktem. Součástí každého výrobního procesu je však alespoň zčásti nutná a opakující se práce, zatímco ekonomika založená na výměně hodnot nutně přetváří výrobní proces v nutnou a opakující se práci (a tak omezuje všechny pracovní aktivity na „zajišťování obživy") a užitné předměty v konzumní zboží. Arendtová považuje umělce za jediného, kdo něco vyrábí ve společnosti, která pracuje, aby přežila. I když co zajišťují rezidenční pobyty umělců, ne-li živobytí umělcům, kteří nejsou součástí trhu s uměním? A jakou roli má rezidenční umělec nebo stavební dělník? Nepodílejí se snad rovným dílem na růstu (skutečného či symbolického) kapitálu podniku Futura/Itaka?

2.

Souboj až na smrt

V tomto projektu mě zajímalo, nakolik se mění postavení fotografie jako „kulturního objektu" ve společnosti „čistých informací". W. Flusser píše: „Dokud není fotografie elektromagnetická, je i nadále prvním ze všech post-industriálních objektů. I když fotografie stále nesou známky materiálního světa, nespočívá jejich hodnota v tom, že jsou to věci, ale v informacích na jejich povrchu. Právě tím se vyznačuje vše post-industriální: cenná je informace, a ne věc. Otázky vlastnictví a distribuce objektů (kapitalismus a socialismus) jsou už pasé, vyhýbají se totiž otázce programování a distribuce informací. Dokud nebudou fotografie elektromagnetické, jsou pojítkem mezi industriálními objekty a čistými informacemi." Považujeme-li digitální fotografii za čistou informaci a instantní fotografii (Polaroid) za současně industriální a post-industriální objekt, pak můžeme předvídat vyústění tohoto souboje (a nepřekvapí nás tedy rozhodnutí společnosti Polaroid ukončit v příštím roce výrobu instantních filmů). [Edwin H. Land založil v roce 1937 Polaroid Corporation a první fotoaparát Polaroid Land uvedl na trh v roce 1947. Jednalo se o instantní fotoaparát, který produkoval jednu černobílou fotografii během minutové expozice. První barevný Polaroid se objevil v roce 1963. Na konci roku 2001 vyhlásil Polaroid bankrot převážně vlivem digitální fotografie. V roce 2008 ukončí výrobu instantních filmů.]

Alexandra Croitoru
(http://www.futuraproject.cz)