Avdei Ter-Oganian, Václav Magid: Postavy umění 20. století

termín: 2008/12/16 - 2009/02/08
instituce: Centrum pro současné umění Futura
typ výstavy: kolektivní

poznámka:


Projekt Postavy umění 20. století je pokusem nastínit genealogii současného neblahého stavu, kdy vytváření umění je zcela ovládnuto instrumentální tržně-byrokratickou logikou uměleckého provozu. Návštěvnice a návštěvníci výstavy mají možnost pohlédnout do tváře osobám, které svým přístupem k produkci umění přispěly k přeměně avantgardních impulsů na součást kulturního průmyslu

Vycházíme z toho, že umění a průmysl mají své vlastní logiky, které se navzájem vylučují (pojmu „umění" rozumíme v tom smyslu, jakým jej naplnila evropská modernost, nemáme tedy na mysli nějakou „všezahrnující" definici umění, pod níž by spadaly jevy jako „umění přírodních národů" či „dětské umění"; průmyslem rozumíme kapitalistický způsob produkce zboží určeného ke konzumaci): Umění je sebekritické, neustále zpochybňuje své vlastní základy, aby překonalo sama sebe - průmysl je sebeoslavný, aby prodal své produkty, říká o nich, že jsou nepřekonatelné. Umění je negativní, vystupuje jako „jiné" vůči platné společenské realitě a tím ji problematizuje - průmysl je afirmativní, vynakládá úsilí, aby poskytoval společnosti právě to, co ona chce, a tím ji utvrzoval v tom, že její touhy jsou „ty správné". Umění je dějinné, jeho „novátorství" spočívá v zásahu do samotné objektivní situace, v níž je vytvářeno, vedeném určitou utopickou vizí - průmysl je statický, jeho produkty a technologie se sice vyvíjejí, účely a kompetence v jeho rámci jsou však navždy pevně dány. Umění dává vzniknout autonomnímu uměleckému dílu, jehož hodnota tkví v něm samém - průmysl přináší na trh zboží, jehož podstata spočívá v tom, že jej lze směnit za něco jiného.

Pokud v tom umění, se kterým se kolem sebe setkáváme, již nevidíme nic víc, než stínové divadlo průmyslu, dostavuje se pocit ztráty něčeho nenahraditelného. Reakcí na tuto ztrátu je hněv, který ústí ve hledání viníků, těch, kdo nesou zodpovědnost za pohlcení umění průmyslem. Osoby, jejichž tváře vystavujeme, tak či onak přičichly k různým avantgardním směrům, avšak v průběhu svých povětšinou dlouhých kariér přešly na stranu uměleckého provozu a pustili výrobu svého zboží na pás. Umělecké dílo je zvláštním druhem zboží, jehož nadnesená cena vychází z předpokladu jeho jedinečnosti, přestože kvantita a uniformita vznikajících uměleckých děl dávno učinila tento předpoklad fikcí. Množství uměleckého produktu, jehož existence nemá jiný smysl, než ten, že se jedná o potenciální předmět směny, dnes dosáhlo takových měřítek, že to dovoluje mluvit o ekologické katastrofě v oblasti kultury. Tváři v tvář této děsivé situaci jsme se rozhodli vystavit na jakési zdi hanby tváře těch, kdo si zasloužili pochybou slávu být považováni za hvězdy tohoto procesu vytrácení umění v produkci zboží.

(http://www.futuraproject.cz)