Josef Saska: Obrazy, kresby, grafiky
typ výstavy: autorská
místo konání: Galerie výtvarného umění
termín: 2010/04/02 - 2010/05/16
poznámka:
-
Josef Saska je autorem spojujícím vnitřní uměleckou pevnost se schopností dynamické odezvy na podněty trvalé vizuální hodnoty. Tvoří v souzvuku dvou uměleckých disciplín – malby a grafiky. V pražském ateliéru se věnuje převážně grafické tvorbě, ateliér na rodné Vysočině umožňuje bezprostřednější inspirativní kontakt s krajinou. Vznikají tak malířské cykly, které autor selektivně převádí do grafiky. V grafickém pojednání oprošťuje Saska kresbu od detailů a zjednodušuje formu. Barevné odstíny dosahované soutiskem několika desek jsou sladěné v harmonii měkkých, převážně hnědých a šedých tónů. Výrazné proleptávání jednotlivých barevných plánů, vystihující bohatství hmotných struktur, evokuje hloubku a vzdušnost prostoru. Kromě volné tvorby zasahuje Saskova práce i do architektonického interiéru, oblasti užité grafiky, ilustrace a tvorby poštovních známek. Josef Saska čelí věčným pochybnostem o smyslu díla výstavami, jakoby se chtěl ujistit o správnosti záměru – jak nejčitelněji rozprostřít onen prvozážitek z vizuálního vjemu, a jak jej včlenit do tématu. Jako o grafikovi o něm víme, že si techniku hlubotisku v leptu a vícebarevné akvatintě osvojuje znamenitým způsobem, a to proto, že mu dovoluje vyjadřovat se v ploše a tudíž malebněji. A tak přirozeně spěje k obrazové tvorbě. Prostupuje jí rozměr tušeného /vertikální a horizontální rytmus něčeho neznámého tomu napovídá/. Zároveň věří, že se v konečném provedení zasnoubí struktura olejové pasty s jemnými valéry.
Tato výstava je další v řadě výstav uspořádaných v rodném kraji v roce, kdy umělec bilancuje bezmála čtyři desetiletí své úspěšné umělecké tvorby, která ho staví mezi přední představitele soudobé české grafiky. Záměrně říkám v rodném kraji, protože téměř celá tvorba Josefa Sasky je bytostně spjata s přírodou a lidmi tohoto malebného, ale i nostalgického kraje Českomoravské vysočiny. Sem nás vedou jeho rané umělecké zkušenosti ve výtvarném kroužku havlíčkobrodského malíře Jana Jůzla. Tady čerpal své náměty v době studií v grafické speciálce u docenta Ladislava Čepeláka na Akademii výtvarných umění v Praze, který v něm vedle dokonalého ovládnutí grafických technik utvrdil důležitou výtvarnou vlohu – vlohu krajinářskou, k jejíž tvorbě Saska přirozeně tíhnul. Nicméně od samého počátku Josef Saska souběžně rozvíjel i svůj zájem o portrét, figuru, zátiší a další žánry. K volné tvorbě přistupuje Josef Saska zcela spontánně a emotivně. Témata, jež ho skutečně upoutají zpracovává v rozsáhlých cyklech, ve kterých nechává dlouhodobě rezonovat své zážitky z reality. Vytváří k nim řadu kreseb, grafických listů a olejů, v nichž se soustřeďuje na specifické možnosti výrazových prostředků jednotlivých technik.
Své bezprostřední dojmy zachycuje nejprve v pohotových tužkových a tušových skicách nebo akvarelových plenérových impresích. Tyto kresby, ačkoliv mají často charakter hotových děl, slouží jako předlohy pro grafickou realizaci v náročném provedení akvatinty a suché jehly. V grafickém pojednání oprošťuje Saska kresbu od detailů a zjednodušuje formu. Barevné odstíny dosahované soutiskem několika desek jsou ukázněné a sladěné v harmonii několika měkkých, převládajících tónů hnědí a sien. Výrazné proleptávání jednotlivých barevných plánů, vystihující bohatství hmotných struktur, zároveň evokuje hloubku a vzdušnost prostoru. Snaha co nejvíce obohatit své zkušenosti, dobrat se kořene výtvarného problému z různých aspektů, přivedlo grafika k malbě. Proto nejednou předchází konečnou grafickou realizaci nejednou olejová studie, která je jindy naopak završením práce na tématu. Zde je výtvarník zaujat především kompozičním rozvrhem motivu na velké ploše plátna, souhrou objemů v prostoru a specifickou úlohou barvy v obraze. Význam barvy jako důležitého stavebního prvku díla zaznamenáváme zpětně nejčastěji v malířsky cítěných akvatintách, zejména v lyricky laděných cyklech zobrazujících Českomoravskou vysočinu v jejích ročních proměnách. Tato krajina, důvěrně známá z dětství, blízká a hluboce zažitá, někdy možná až bolestně cítěná, je trvalým zdrojem inspirace v umělcově tvorbě. Hledá a objevuje v ní svět a řád celé přírody, přírody jako domova, jako základní jistotu lidské existence na této planetě. Ze svého poměru ke krajině Josef Saska odvodil i svůj zájem a výtvarné zaujetí pro současnou městskou aglomeraci. V jeho pojetí se snoubí atmosféra starobylých měst s dynamikou současného života. Rytmus moderní doby je v těchto dílech tlumočen rytmem barevných ploch ovládaných vertikálami a horizontálami strohých kompozic syrového koloritu. Toto rozdílné výrazové pojetí je vyústěním druhé výtvarné polohy v Saskově tvorbě volně navazující na civilizační témata, která se v jeho tvorbě objevují od poloviny sedmdesátých let. Jsou inspirována prostředím velkých průmyslových komplexů, železnicí, lidskou prací a jsou charakteristická střídmou, téměř konstruktivní výstavbou kompozice. Z odlišného ideového aspektu vznikají Saskovy figurální kompozice zobrazující scény z hospod, poutí, postavy muzikantů, rodinná posezení kolem prostřeného stolu, skupinové portréty televizních diváků a podobně. Jsou mnohem víc než pouhou dobrosrdečnou ironií pohledu na svět lidí, přinášejí i kritickou notu sociálně cítícího tvůrce. Zároveň totiž mají ráz psychologizujících studií působících svěžestí bezprostředního náčrtu z pozorované reality. I zde se setkáváme s rozmanitými výtvarnými přístupy. V cyklech z poutí vystihují čárové lepty vzruch a pohybové napětí děje, kdežto ve stylizovaných portrétech nebo imaginárních hlavách svírá pevná obrysová linie velké zobecněné formy, zvýrazňující charakteristické vlastnosti různých lidských typů. Vystavená díla jsou dokladem, že Josef Saska je vyhraněnou a zralou osobností, která se stala nedílnou součástí české umělecké scény.
Miroslav Kudrna, galeriehb.cz/cs
