Jiří Kubový
typ výstavy: autorská
místo konání: Galerie Dion
termín: 2010/03/09 - 2010/04/24
poznámka:
Jiří Kubový (nar. 1950) originalitou a svébytností své tvorby představuje unikátního umělce nejen v rámci české, ale i světové výtvarné kultury. Autorovy „obrazy“ krajin: plošné objekty pastelových barev zavěšené na bílých plochách stěn, i prostorové instalace s náměty siluet ptáků se vymykají tradičním formám výtvarných artefaktů; ač jejich minimalistický vid a konceptuální princip výpovědi navozují možnost přiřazení ke směrům minimal artu a konceptuálního umění, inspirační moment vzniku a poetická výpověď děl jim dává charakter vizuální poezie. Umělcova tvorba byla již prezentována na desítkách výstav, expozice v Galerii Dion uvádí práce z poslední doby, ve své většině vytvořené právě pro tuto výstavu.
Zaujetí Jiřího Kubového výtvarným uměním i jeho vlastní tvorba se odvíjí od konce 60. let. Od raných prací na papíře umělec brzy přechází k vlastní formě ze sololitu vyřezávaných obrazů-objektů, na svém povrchu polychromovaných jemnými pastelovými tóny, doplněných linkami provazů a drátů, opětovně barevně pojednanými olejovými barvami či opředením. Prvotním podnětem tvorby byla snaha o vyjádření osobních pocitů pramenících z jisté bezútěšnosti tehdejšího života v místě umělcova bydliště: Ústí nad Labem, tamní isolace kulturní i lidské (téma ilustrují i názvy děl, jako například Kdysi tu prolétl anděl ticha, 1972), v dílech se však i promítají subtilní vzpomínky na dětství, na svět tužeb a snů o tajemných dálavách (Mezi nebem a zemí, 1974). K motivu vytrženosti života člověka z jeho přirozenosti návazně přistupuje a stává se ústředním motivem krajina, inspirací je okolí, České středohoří (proto sám autor se pokládá za „krajináře“). Ozvěny přírodních jevů se promítají i do Kreseb na dřevě, 1994-98 (na přírodní struktuře dřevěných desek hřebíky, nitěmi, aplikacemi různorodých materiálů i kresbou zpodobněné vodní vlny, oblaka a segmenty vegetace), přírodní motivy jsou postulovány přímo názvy děl (Pták a dva kameny, 2004, olej na sololitu, provaz a kameny, navozuje pocit svobody létání potlačované tíží gravitace), o jednotícím tématu vypovídají i názvy probíhajících výstav (O krajině; Krajiny atp.) Krajina je při tom ztvárněna esenciálně, až k podchycení její absolutní podoby linií horizontu, vlněním a víry vodní hladiny, organickým tvaroslovím obrysů stromů (Kameny a voda, 2006; Hora, 2006; Stromy, 2007; Krajina, 2008). Kubový tak nejenom dospívá k čisté poetické výpovědi, ale i - překročením pohledu v perspektivě - k dotyku jednoty světa, propůjčuje viditelnost všeobecně neviditelným věcem.
V našem zastavení nad tvorbou Jiřího Kubového jsme uvedli umělcův inspirační zdroj, jímž je krajina, poukázali na směřování jeho tvůrčího úsilí k postižení vlastní podstaty, duše krajiny. Při putování dílem jsme zároveň naznačili v něm obsaženou dualitu „viditelného“ a „neviditelného“, odrážející překročení primárního setkání umělcova „já“ se „světem“. Kubového obrazy tak zprostředkovávají nejenom nazření esence přírody, vnějšího světa; jsou i zrcadlem světa v nás: odráží niternost člověka, tlumočí krajiny duše.
Ivo Janoušek
www.dionart.cz