Temná noc, jasná noc: Měsíc a noc v českém výtvarném umění 19. a 21. století

termín: 2010/12/09 - 2011/01/31
instituce: Wortnerův dům Alšovy jihočeské galerie
typ výstavy: kolektivní

poznámka:
Výčet umělců není kompletní

-
Temná noc, jasná noc
„Temná noci! jasná noci! obě k želu mne budíte. Temná noc mne v hloubi tiskne, jasná noc mne vzhůru vábí...“
(Karel Hynek Mácha – Márinka, intermezzo)

Tato slova Karla Hynka Máchy nám otvírají svět noci, jak jej básník vnímá v jeho mnohoznačnosti. Svět noci. Dá se o noci mluvit jako o světu? Pojem „NOC“ je každému dobře známý. Jedna z definic, řekněme suše faktografická, o ní říká, že noc je denní období, během nějž se Slunce nachází za horizontem. Opakem noci je den. Doba jejího trvání závisí na mnoha faktorech, jako jsou roční období, zeměpisná šířka, zeměpisná délka a časové pásmo. Noční čas má vliv na fyziologické změny většiny živých organismů. Je tomu opravdu tak?
Obecně je vnímána jako období klidu, odpočinku a regenerace, kdy lidé i příroda uléhají k posilujícímu spánku. Bez ohledu na to, zda je noc jasná, zalitá měsíčním jasem, či noc temná, buď plná jiskrných hvězd, nebo hluboce potemnělá oblačností. A přece; část přírody ožívá a před námi se otvírá pestrá paleta nočního života. Snad v ještě větší míře se ovšem setkáváme s pojetím noci, jako dobou tísně, tajemných, děsivých a nebezpečných dějů a činností.
Ne vždy nalézá člověk za noci klid a odpočinek. Starosti nebo bolesti často nedávají člověku usnout. Probouzí jej ze spánku různé sny či noční můry. Noc a temnota je v lidské obraznosti především spojena s aktivitou nejrůznějších duchů, přízraků, temných mocností a strašidel. Vidíme nejrozmanitější obrazy a podoby těchto fenoménů a úkazů. Za nočních hodin cítí člověk blízkost smrti, nebo se stává svědkem jejího příchodu. Temná noc je také symbolem těžké fáze duchovního života člověka.
Výstava „Temná noc, jasná noc“ - Měsíc a noc v českém výtvarném umění 19. – 21. století představuje pestrou přehlídku děl s různě pojatou a v čase se měnící noční tématikou a to od počátku 19. století: od Františka Xavera Procházky, přes další umělce jako Josefa Mánesa, Václava Brožíka, Antonína Hudečka, Jana Zrzavého, Josefa Čapka, Františka Tichého, Jindřicha Štyrského, Toyen, Aléna Diviše, Zdeňka Sklenáře, Kamila Lhotáka a řadu dalších, včetně jihočeských autorů (Matouš Vondrák, Jan Cihla, Jiří Tichý, Jan Halla aj.), až po díla Ivana Ouhela, Antonína Střížka, Richarda Konvičky a umělců mladé generace Michala Burgeta, Jaroslava Valečky, Jana Moravce, Markéty Zlesákové a mnoha dalších. Snaží se také zachytit různost zobrazení noci a jevů s ní spojených – od motivů krajinných, žánrových nebo sakrálních, přes řešení hlavně výtvarných problémů po přístupy symbolické a fantaskní. Vystavená díla nepochází pouze ze sbírek Alšovy jihočeské galerie, ale také ze sbírek řady předních českých galerií, včetně pražské Národní galerie. Výstava by se samozřejmě nemohla uskutečnit bez výpůjček od žijících výtvarných umělců.

Hynek Rulíšek