Adam Vačkář: ONOMATOPOEIA

termín: 2011/03/23 - 2011/04/17
instituce: Karlin Studios
typ výstavy: autorská

poznámka:


Jeden z důvodů, proč si současné umění a teorie kultury všímá myšlenkových proudů, které nabízejí analogie mezi přírodními a humanitními vědami, je poučení z toho, že velké ideologie ztratily svůj kredit. Dějinný pesimismus vůči západní racionalitě a vizi pokroku pozdního kapitalismu radikálně formuluje na sklonku 2. světové války Theodor Adorno v Dialektice osvícenství, vztah mezi požadavkem přežití a daným výrobním modelem je podle něj pouze nahodilý, což je výsledkem neproniknutelnosti a propletenosti zájmů ve společnosti, v níž zachování forem a zachování jednotlivců si odpovídá jen náhodně.

Podobnosti přírodních, společenských a kreativních procesů popsané v 70. letech teorií chaosu, které zdánlivě smiřují konflikt mezi racionalitou a přirozeností, naši pozici ale nijak neusnadňují. Tento nový univerzalismus totiž nedává skutečnou možnost volby, člověk je znovu spoutáván mocenským diskurzem, který přeurčuje touha předpovídat budoucnost, ať už ve službách fluktuace kapitálu či obecně platnějších vizí technologického pokroku. Umění v návaznosti na rostoucí potřebu interdisciplinarity, zejména od 90. let minulého století, ukazuje nové cesty. Podle filosofa Félixe Guattariho pro umění vyvstává nové etické a estetické paradigma, má aktivně využít poznatky jiných oborů a oponovat tak destruktivní racionalitě kapitalismu.

Adam Vačkář ve svém kritickém uchopení všudypřítomného materialistického přístupu vychází z Mandelbrotova popisu chaotických procesů. Bezprostředně inscenuje dynamické ne-lineární systémy formou instalace, jež sleduje dva okruhy - fraktály a proces subverzní dekonstrukce obsahu. Oba projekty – geometrické struktury a textové plakáty - spojuje představa přechodu mezi řádem a chaosem, fungujících na základě jistých vzorců. Kochova rovnice je schopna předpovědět chování nepředvídatelných systémů jako je pohyb cen či počasí – coby universalistická idea neviditelné struktury, která nás obklopuje, je zde zpřítomněna: konstrukce z „univerzálních“ kovových trubek jako "duch doby", přísná a expanzivní.Tento objekt je na geometrické úrovni výchozí formou jakoby vyňatou z nekonečně se rozvíjející struktury.

Na strategiích a epice reklam se od „reklamní psychoanalýzy“ čistících a kosmetických prostředků, jak ji popsal Roland Barthes, nic nezměnilo. Každodenní použití činí z šamponu velké téma hodné další dekonstrukce. Obsažené substance uváděné na obalech výrobků, o kterých z reklam víme, že pronikají až do „buněčné struktury naší pokožky“, jsou dalším tématem Adama Vačkáře. Text s názvy chemických látek obsažených v průmyslově vyráběných šamponech „nalil“ do virtuálního generátoru dada básní a vytvořil tak poezii, která by se dala přirovnat k anarchii na molekulární úrovni. Aktualizací dadaistické otevřenosti vůči „objektivní náhodě“ autor neusvědčuje jen řád z jeho informační disfunkce, ale použitím technologie posouvá dadaistickou premisu nonsensu dál. Verbální působení chemické látky formou plakátu, média vlastní reklamě, tedy veřejného a všudypřítomného média, vylepené ilegálně na ulicích, spojuje Vačkář výstavní a veřejný prostor. Není to poprvé, co se autorovy mediálně ekologické aktivity nabourávají do reklamní mašinérie, šamponové básně navazují na starší práci Homemade, kde byly tři nadnárodní produkty smíchány dohromady a výsledek byl formou billboardu ilegálně vystaven v pražském metru.

Kde náš běžný verbální arzenál pro abstraktní, smysly neuchopitelné jevy nemá pojmy, lze si pomoci zavedenými figurami. Onomatopoeia označuje nápodobu zvuku, prostřednictvím citoslovcí, přepisuje zvuk v jeho slyšené podobě, ze sémantického hlediska jde snad o základní výrazové prostředky řeči s univerzálním komunikačním potenciálem, kterým obejit i větné, rigidní syntaktické struktury. Proces Guattarim popsané„Chaosmosis“ pokračuje, stejně jako je nadále aktuální hledání nových, respektive funkčních prostředků komunikace a uchopování identity světa.

Mariana Serranová

(http://www.futuraproject.cz)