Viktor Hulík: Ars Geometrica 3
typ výstavy: autorská
místo konání: Brno Gallery CZ
termín: 2010/06/09 - 2010/07/30
poznámka:
-
Východiskem Hulíkovy tvorby je princip koláže. Zajímá jej téma proměny zkoumané s vědomím, že jakákoliv změna funguje jako spouštěč celého systému vzájemně provázaných dějů. Hulíkův „obraz“ tedy není klasickým zobrazivým médiem, ale ohniskem pro vznik nových významových i komunikačních kvalit a jejich variant. Důležitými pojmy jsou pro něj procesuálnost a dějovost, ale taktéž relativita a ambivalence, tedy pojmy vztahující se jak k principům tvorby tak zpětně k podstatám lidského vnímání.
Na počátku 80. let se v Hulíkově ateliéru začaly objevovat pozoruhodné reliéfní koláže vytvořené manipulací ofsetových krajin. Nejdříve statické, později pohyblivé – tzv. rotory a kývače. V návaznosti na ně vznikaly od poloviny 80. let první variabily označované autorem jako „posouvače“ nebo „projekce“. Jejich základem je opět ofsetová krajina nařezaná na pruhy. Ty jsou nakašírovány na slolitové /lepenkové pásy, sestavené z několika pohyblivých dílů na principu skládacího metru. Na vnitřní část je vždy nanesena barva a jednotlivé složené pásy pak ukotveny na desku. Tak vzniká horizontálně (popř. vertikálně) členěná obrazová skladba, která vzhledem k reálnému traktováním získává potenciál mnoha možných prostorových přeuspořádání. Divák totiž může s jednotlivými pásy volně manipulovat, přetvářet jejich konfigurace, formovat vzájemné vztahy a stát se tak aktivním spoluúčastníkem vznikajících pochodů a proměn.
Zmínění variabliy založené na systému výklopných a posuvných pásů vyústily po roce 2000 v lapidární „konstrukce“ označované jako „geo-posouvače“. Tvořeny jsou několika vrstvami ploch spojenými v jednom bodě (popřípadě v několika málo bodech) kruhovým kovovým šroubem. Výchozí poloha těchto variabilů má většinou naprosto minimalistickou kompozici. V ní je jako v „latentní rovině“ uložena celá řada kompozičních variant, přeskupení a zvratů, od jednoduchého posunu až po rozevření struktury do složitých tvarových systémů. Kompozice je budována jasným geometrickým tvaroslovím (většinou čtvercem, jeho přiřazováním, popřípadě násobky) a vzájemnými vztahy jednotlivých barev. Kromě výrazně barevných „geo-posouvačů“ vznikají v Hulíkově ateliéru i velmi radikální černo-bílé popřípadě černo-bílo-šedé varianty, ve kterých napětí mezi možným a učiněným, pomíjivým a stabilním, náhodným a záměrným vyznívá nejintenzivněji. Omezením barevnosti na základní polaritu černé a bílé Hulík docílil neuvěřitelně silné reduktivní formy, která (z hlediska celého Hulíkova díla) nejpříkladněji odkazuje k principům konceptualismu a objektivizace výtvarného vyjádření umělecké generace 60. let. Proto není divu, že jedním z přátel Viktora Hulíka byl právě Radek Kratina.
Principy variability Hulík paralelně uplatňuje i v tzv. geo-grafikách vytvářených prostřednictvím počítačového programu, a v posledních letech také v trojrozměrných objektech (Hulik´s Cube, 2009) a v klasicky malovaných obrazech (Black, White, Grey, 2009-10), které jsou na výstavě také prezentovány.
Tématem práce Viktora Hulíka jsou, jak již bylo uvedeno, principy proměny, dějovosti a variability, tedy jevy, které úzce souvisejí s fenoménem času. Proto je základem Hulíkovy citlivosti vnímání a uvědomění si problematiky časovosti, tedy pojmu, který je nezbytný nejen pro vznik veškerých pohybových dějů, ale i pro „bytí“ obecně.
Ilona Víchová, kurátorka galerie, červen 2010
