Josef Žáček: Obrazy
typ výstavy: autorská
místo konání: Galerie NoD
termín: 2010/04/07 -
poznámka:
zahájení 6.4.
Josef Žáček patří ke generaci, která nastupovala koncem sedmdesátých a počátkem osmdesátých let a která tehdy neměla příležitost vystavovat ve veřejných síních a galeriích. Jeho tvorba vychází z jasně daného obsahu, má řadu významových vrstev. Vyvíjí se v několika liniích, zrcadlí společenské či politické souvislosti. Promítá se do ní autorův vyhraněný názor na vývoj naší i zahraniční společnosti, na křehké vztahy mezi jednotlivci.
Navazuje na odkaz symbolismu, někdy je v ní i cosi dekadentního, ale přitom nepůsobí bezvýchodně. Proniká do ní spíš anarchistické myšlení, které při selhání systému nabízí jeho narušení a rozbití. Výrazově silná malba v nás vyvolává pocit nejistoty či ohrožení, ale zůstává v ní prostor pro naději.
Má přirozený vývoj a jednotlivá období na sebe logicky navazují. Přitom se pohybuje v širokém rozmezí od abstraktního vyjádření konkrétních prožitků až k figurálnímu projevu, v němž se objevují záhadné a přitom výrazné metafory.
Zřejmě nejznámější jsou temné obrazy apokalyptických ptáků, které autor maloval již před lety a které odrážejí ponurou vizi současného světa. Sugestivní jsou Oči velkoměsta, které mohou připomenout tíživé sny, v nichž se na nás oči šelem upřeně dívají, jako by nás chtěly uhranout. V některých obrazech se Žáčkovi stává inspirací ohlédnutí do historie a zamyšlení nad smyslem okamžiků a situací, v nichž se rozhodovalo o příštím vývoji. Jeho malba vypovídá o vztazích mezi lidmi, o jejich po staletí v podstatě neměnných principech. Autor se vrací k myšlence zániku světa nebo dokonce celého vesmíru, ale přitom ponechává naději na jeho zachování. Vize o neúprosném ubíhání času vstupuje do obrazů, které se stávají obnovenou pamětí dávných zaniklých civilizací. Josef Žáček nepřemýšlí o celkovém vývoji v žádném případě jednostranně. V některých cyklech se snaží vystihnout řád, z něhož svět vychází, světlo a energii, která je nezbytná pro život a která se soustřeďuje do určitých bodů a ohnisek. Obrazy nás mohou přimět k zamyšlení nad obecnými otázkami, které si lidé odjakživa pokládají, aniž by na ně kdy dostali uspokojující a vyčerpávající odpověď.
Malířova tvorba je velmi složitá, vrství se v ní vždy několik významových rovin od reakce na konkrétní události, příběhy a situace, přes přemýšlení o stavu dnešního světa k filozofickým úvahám, prostupujícím celými dějinami. Její významnou inspirací se stává také křesťanská víra a biblické motivy či příběhy. Zrcadlí se v ní však také přesvědčení oplatnosti obecně platných hodnot bez ohledu na odlišný vývoj a tradice.
Tato výstava přináší srovnání starší a nejnovější tvorby a naznačuje, že si Žáčkův projev zachovává charakteristické rysy, i když se dotýká značně rozdílných témat. Nechybí v něm napětí vycházející z kritického pohledu na svět a zároveň se do něj promítá harmonie, která se opírá principy spojené s křesťanskou vírou a pozitivní filozofické myšlení, vyjádřené rafinovanou a přitom srozumitelnou symbolikou.
Jiří Machalický - kurátor
