Antonín Odehnal: Zápas černé a bílé
typ výstavy: autorská
místo konání: Galerie Hollar
termín: 2011/06/01 - 2011/06/26
poznámka:
Letošní jubilant, grafik a dlouholetý profesor na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně, Antonín Odehnal (nar. 15. 4. 1931), má za sebou více než padesát let intenzivní grafické tvorby. Absolvent brněnské „Šuřky“ a grafické speciálky Vladimíra Silovského na Akademii výtvarných umění v Praze, navázal na českou grafickou školu 20. století od Švabinského, Rambouska, Štiky po Silovského, na tradice vycházející z námětů lidské figury a krajiny.
Diplomovou prací Pražské ulice, kterou mladý výtvarník ukončil svá školní léta, se ještě zcela hlásil ke klasickému odkazu svých učitelů. Důležitým mezníkem umělcova života se stal rok 1963, kdy začal vyučovat ve Střední škole uměleckých řemesel v Brně.
Od té doby dělil svůj čas na povinnosti učitele a na vlastní volnou tvorbu. Od žánrových námětů Pražských ulic se počátkem šedesátých let 20. století jako jeden z mála českých grafiků začal věnovat sportovní tématice.
Odehnal se ve sportovních námětech vypořádal mistrně se ztvárněním figurálních kompozic a lidské postavy. Drama zápasů dvou lidských těl se stává pro umělce důležitým výrazovým prostředkem. Ze sportovních odvětví jsou to zejména box a judo, jež poutaly pozornost umělce dramatičností prostředí a jeho brutalitou. Z grafických technik převažují od počátku suchá jehla a lept, v jejichž dokonalém zvládnutí, v práci se světlem, v protikladu černé a bílé vytvořil expresivní díla nemající v české grafické tvorbě obdoby.
Vedle tématu sportovců se Odehnal současně celá léta věnuje také krajinářství. Krajinou jeho srdce je Pálava a lužní lesy jižní Moravy, která jej inspirovala k četným dílům od šedesátých let až do současnosti. V cyklech Vrby pod Pálavou, Zaplavený les (oba 1980), Slepé rameno (1995), Mrtvý strom a Pálavské imprese (oba 1995) dosahuje další a (oba 1995) dosahuje další přesahy své tvorby. V mnohých variantách na dané téma vytvořil poetické impresivní vize, v nichž grafické mistrovství a technika spoluvytvářejí umělecký záměr výtvarníka. V těchto dílech doplňuje často lept rezerváží a akvatintou. Odehnalovy krajiny nepůsobí již jako grafické listy v tradičním pojetí – pokud za základ grafického vyjadřování považujeme rytou čáru. V náročné kombinaci grafických technik, v bohaté škále bílých, šedých a černých tónů, dosahuje iluzi strukturálních povrchů, hloubky a světelných nyancí srovnatelných s technikou malby.
Rozsáhlou část jeho díla tvoří komorní grafika, zejména ex libris, kterému se průběžně věnuje od roku 1957. S bravurou starých mistrů v nich zvládá mědiryt, dřevoryt, dřevořez, mezzotintu, litografii a další techniky. Za drobná mistrovská díla ex libris obdržel Odehnal ocenění na mezinárodním poli (Janov, Meudon a Cena Taylorovy nadace v Paříži).
K významnému ocenění celoživotního díla umělce patří i cena Pařížského podzimního salonu v Grand Palais za cyklus Sportovci z roku 1991, která jej jako laureáta opravňuje každoročně vystavovat na tomto prestižním místě.
V posledních deseti letech grafické umění Antonína Odehnala našlo své uplatnění mezi významnými českými tvůrci poštovních známek. Ve spolupráci s předními rytci Václavem Fajtem a Jaroslavem Tvrdoněm vytvořil množství známek s náměty českých historických měst a památek (Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře, zámecký areál v Litomyšli, barokní zámek ve Valticích, Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci, poutní místa Svatý Hostýn a Svatá Hora v Příbrami, hrad Veveří, nejstarší veduta Brna z roku 1593, kostel svatého Jakuba v Brně a další).
Marcela Macharáčková
