Neztratit víru v člověka aneb Protektorát očima dětí

termín: 2013/01/11 - 2013/03/03
instituce: Regionální muzeum a galerie
typ výstavy: nevýtvarná

poznámka:
„Tragické události naší historie jako je holokaust si je třeba neustále připomínat, neboť pamětníků je již velmi málo a zanedlouho nebudou mezi námi. Je to obtížné téma a pro řadu lidí je rozsah holokaustu nepředstavitelný, nepochopitelný. Dovolím si tvrdit, že se s ním dosud naše společnost zcela nevyrovnala, o čem svědčí i vzrůstající aktivity popíračů holokaustu,“ vysvětluje Ing. Jan Kindermann, místopředseda OS Baševi.

Jádro výstavy tvoří 20 banerů, zapůjčených Židovským muzeem v Praze, na kterých jsou představeny osudy šesti židovských dětí od roku 1938 do roku 1945, respektive do současnosti. Tyto osobní příběhy jsou klíčem k historickým událostem předválečného, válečného i poválečného Československa. Připravené texty doplňují regionální historické a liturgické předměty, které pochází ze sbírky bývalého muzea v Kopidlně i ze sbírek soukromých. „Návštěvníci si prohlédnou místní tóry, knihu Ester, devítiramenný svícen, obřadní textilie, šofar a další předměty,“ přibližuje etnoložka jičínského muzea Mgr. Hana Macháčková, „vystavené budou také jmenné seznamy jičínských židovských sousedů z období 2. světové války, které vznikly ve spolupráci s Okresním archivem Jičín.“

Mezi nejcennější exponáty patří osobní fotoalbum Karla Picka, jičínského rodáka židovského původu, který jako dvaadvacetiletý zahynul v plynové komoře Osvětim deset dní poté, co jej nacisté s rodinou a dalšími sousedy odvlekli z Jičína. Album je unikátním souborem fotografií dokumentující tábory jičínských skautů, kterých se Karel Pick zúčastnil, a také život židovských rodin Pickových a Hellerových. Toto album uschoval Karel Pick před transportem u spřátelené rodiny Tichánkových. Po válce paní Tichánková předala album Stanislavu Hylmarovi, který je na fotografiích ze skautských táborů také zachycen, a díky jeho ochotě mohlo být dnes album na výstavu zapůjčeno.

„Výstava Neztratit víru v člověka je jedinečná tím, že věnuje pozornost dětem a jejich příběhům. Diváci se tak mohou lépe vcítit do individuálního osudu nevinných a ptát se: Mohlo být násilí zastaveno? Mohli nepronásledovaní lidé udělat pro své židovské spoluobčany více? Proč jeden přežil a druhý zemřel? Může se situace opakovat? A další otázky, které nenabízejí snadné a jednoznačné odpovědi,“ shrnuje hebraistka a kulturoložka Terezie Dubinová, PhD, autorka metodického materiálu pro učitele „Jak učit o holokaustu“.