Od Tiziana po Warhola: Muzeum umění Olomouc 1951-2011 (I. Staré umění)

termín: 2012/10/25 - 2013/03/31
instituce: Muzeum umění Olomouc - Arcidiecézní muzeum Olomouc
typ výstavy: kolektivní

poznámka:
http://www.olmuart.cz/MUO/VYSTAVY/archiv-vystav/archiv-2012-jubilejni-vystava/

Muzeum umění Olomouc 1951—2011 (I.) Staré umění
Arcidiecézní muzeum Olomouc | Galerie, Obrazárna

Historie kolekce starého umění ve správě olomouckého Muzea umění se pozoruhodně splétá ze tří různých zdrojů. Každý z nich má jiné osudy i jiného majitele. Nejvýznamnějším a nejpočetnějším celkem s nejdelší historickou kontinuitou je sbírka olomouckého arcibiskupství, jejíž podstatnou část dnes Muzeum umění spravuje v obou arcidiecézních muzeích – olomouckém a kroměřížském. Počátky církevních sbírek jsou vysledovatelné již v 16. století, ale k vyvrcholení sběratelské činnosti došlo za biskupa Karla II. z Lichtensteinu-Castelkorna. Podařilo se mu vytvořit rozsáhlou a vynikající kolekci uměleckých děl, jejímž jádrem se staly části sbírek anglického krále Karla I. a Thomase Howarda z Arundelu zakoupené v roce 1673. Sbírku čítající mimo jiné více než 1500 obrazů odkázal Karel II. olomouckému biskupství. V průběhu následujících tří staletí usedlo na olomoucký biskupský stolec několik dalších významných mecenášů a sběratelů, kteří v jeho odkazu pokračovali. Od konce 18. století však docházelo k odlivu obrazů z olomoucké rezidence na kroměřížský zámek a navíc i k odprodeji mnoha děl. Ztráty se koncem 19. a v první třetině 20. století pokoušeli nahradit arcibiskupové Bedřich z Fürstenbergu, Theodor Kohn a zejména Leopold Prečan. Arcibiskupské sbírky jsou orientovány především k italskému, nizozemskému a středoevropskému umění. Významnou součástí olomouckých sbírek je také soukromá kolekce dlouhodobě deponovaná v Muzeu umění, jejíž těžiště tkví převážně v nizozemském barokním malířství. Státní sbírky starého umění se začaly formovat jak ve zdejších muzeích 19. století, tak především se založením olomoucké Galerie výtvarného umění v roce 1951.