Rudolf Fila: M. Švabinský krajinář
typ výstavy: autorská
místo konání: Polička/Shelf (malá galerie autorské knihy v Centru současného umění DOX)
termín: 2013/05/07 - 2013/06/02
poznámka:
-
Rudolf Fila (1932) je komplexní osobnost - teoretik, pedagog, sběratel - a především komplexní malíř. Obrazy vnímá, obrazy maluje, obrazy myslí. Jeho učitelem byl Bohdan Lacina, je mu blízká tradice imaginativního umění, chápání obrazu coby metafory stejně, jako v 60. letech strukturální estetika. O něco později začíná pracovat s obrazovými či neobrazovými podklady cizího původu. Tištěné texty, technické výkresy, dětské kresby, fotografie, reprodukce uměleckých děl aktivně zkoumá, pomyslně rozebírá a jinak uchopuje, klade jim otázky a navrhuje odpovědi, interpretuje, účastní se jich.
Filova tvorba vždy sestávala ze dvou vzájemně se doplňujících proudů - malby a kombinace technik (kresba, pastel, frotáž, komentář) na papíře. V malbě jsou mu vlastní jak formálně tradiční olejomalba, tak technické experimenty se stříkanou a stékající barvou a kombinace s asambláží. Mezi díly na papíře, a zejména na tištěných předlohách, začaly v 70. letech dominovat interpretace knih. Při zpracování tištěných materiálů - od katalogů a módních časopisů, přes lehké erotično 19. a první poloviny 20. století, po kunsthistorické publikace všeho druhu se zaměřením na tradiční tvůrce vlastního regionu - střídá různé polohy interpretace počínaje ironií a persifláží přes hravost po intelektuální analýzu. Forma knihy s celým kulturně-historickým pozadím dodala jeho práci nové možnosti, reaguje nejen na jednotlivé stránky, ale i na knihu jako celek. Pro interpretaci vztahů mezi stranami používá např. prostříhávání (často u kalendářů), jindy překrývá celé reprodukce bílou barvou. Dalších proměn vizuálních účinků dosahuje táhlým štětcovým gestem, podobně jako na obrazech z konce 60. let. Dynamickými malířskými zásahy nebo stříkáním temperové barvy přetváří obraz v celé ploše. Nebo se soustředí se na detail, učiní z něho dominantu, a změní tak původní vyznění. Minimálními zásahy dílo často jakoby vykládá, doříkává.
Už interpretace obálky knihy reprodukující krajinářské kresby Maxe Švabinského, čárkovaná linie znázorňující pohled nakresleného kreslíře, s jemným odstupem glosuje téma publikace. Podobně i u dalších reprodukcí – jednou či několika málo černými či bílými čarami podtrhne hlavní rys terénu (Poledne v lese, Rybník ve Skokově)); dokreslí detail jímž krajinu posune v čase (elektrické sloupy v Mlhách na kopcích) nebo abstraktní tvar, kterým z ní učiní pozadí vlastní představy (Džungle u Hronu); obtahuje a protahuje jednou dominantní jindy marginální tvary (Krajina s rybníkem, Olše v bouři); ruší jednolité plochy hrotitými i rozvolněnými tahy tuší a bělobou (Žně v Chodově, Partie s loďkou ve Stromovce); rozvádí hlavní motiv kontrastními prostředky (Ze Skokova). Krátce - zajímá se o výchozí obraz. O jeho námět i ztvárnění, o malířův postup a názor, o vlastní asociace. A to nikoli pasivním pozorováním nebo slovním popisem, ale aktivním zásahem – účastí na obraze.
Autorskou knihu „M. Švabinský krajinář – Korektury R. Fila“ věnoval svému příteli a ctěnému souputníku Ladislavu Novákovi z Třebíče.
Lucie Rohanová
