Tomáš Hrůza: Kouzlo smyslů

termín: 2013/08/28 - 2013/10/02
instituce: Galerie U Dobrého pastýře
typ výstavy: autorská

poznámka:
Tomáš Hrůza chtěl být v dětství námořníkem nebo šamanem. Stal se fotografem, ale touha po dálkách, výškách a hloubkách prožívání ho neopustila. Dává jí prostor na cestách po pralesích Amazonie nebo při pěstování zeleniny pro slimáky na chalupě v Nalžovských Horách. Úvodní věty znějí jako text k výstavě fotografujícího turisty, ale Tomášovi Hrůzovi jde ale o víc než vyfotit co je daleké a neznámé. I v těch nejatraktivnějších lokalitách fotí (a točí) trochu jako slepec. Vybírá si výrazná místa nejen pro zrak, ale pro všechny další smysly.

Název výstavy odkazuje ke stejnojmenné knize kulturního ekologa Davida Abrama. Ta pojednává o tom jak vnímat a prožívat svět plněji než nás to kultura a technologie posledních pár set let učila. Název je ale i paradoxem fotografického úsilí Tomáše Hrůzy a ukázkou limitů média fotografie jako takového. Jak zprostředkovat zážitky celého těla prostřednictvím obrázků které vnímáme jen zrakem?

Možnostmi fotografického zobrazování se TH nejdůsledněji věnoval v cyklu Přírodní motivy (2004-2005). Zaměřil se na reflexi vědeckých postupů poznávání a třídění aplikovaných na přírodu. Prolínáním dvou základních námětů, reprodukcí herbářů a fotografií exotických dřevin z arboreta jemně upozornil na fakt, že naše schopnost porozumět okolnímu světu se zakládá na jeho přivlastňování a označování. Na činnostech, ve kterých fotografie za krátkou dobu své existence sehrála klíčovou roli.

Ekoaktivismus se nejplněji u TH projevil při blokádě Národního parku Šumava. Pokud zrovna nevbíhal do uzavřené zóny, kde ředitel NP Šumava nechal protiprávně kácet stromy, tak natáčel nebohé policisty, spoutané svou funkcí a účelovým posláním, o jehož okolnostech neměli ani tušení. Se stromy (2011)

Nemožnost pohybu a setrvání v nehybnosti se staly námětem souboru Turisti (2005-2008). Autor uvěznil kamarády s batohy na zádech v nehostinných interiérech. Námětu se věnoval i v jiných pracích, kdy byl sám sobě modelem v prostředí šumavských luk.

Později turisty vyslal ze sklepů do světa. V cyklu 38°38‘0“N,9°13‘30“W (2008) už postávají v krajině, ale ještě ji pasivně pozorují.

Katarzí TH se stalo moře. Nejprve fotografoval atlasy lodí, později lodě na moři a dále samotné vlny 38°38‘0“N,9°13‘30“W (2008) a postupně se mu podařilo rozpohybovat i statický fotografický obraz do pohyblivého videa se zvukovou stopou. Krátké záznamy výrazných pohybů živlů nebo sociálních situací jsou především z cesty po Jižní Americe nebo z Čech. Za Šamanem (2009), 2:29 min, K jezeru (2009), 1:24 min, 38°38‘0“N,9°13‘30“W (2008), 2:05 min, 38°38‘0“N,9°13‘30“W (2008)

Výstava končí v rohu dvojicí drobných domácích videí. V jednom hraje na kytaru a zpívá Jiří Zemánek, překladatel výše zmíněného Davida Abrama a ve druhém vidíme dvůr chalupy TH. Z cest se vrací symbolicky domů. Občas jsem si myslel, že Hrůzovy cesty po světě jsou útěkem před domovem, ale dnes mi připadá že Hrůza je spíš prototypem občana 21. století, pro kterého je domovem celý svět. Dvůr (2013), 2:50 min, Za Máchou (2010), 2:16 min

Jan Freiberg