O sportu

termín: 2016/06/24 - 2016/08/28
instituce: Galerie města Pardubic
typ výstavy: kolektivní

poznámka:
Sportovní fotografové Radek Kalhous a Milan Křiček na nádherných snímcích zachycují nezpochybnitelnou krásu pohybu vykoupenou námahou, bolestí a dřinou. Jedinečné detaily i charakteristické momenty zobrazují sport jak ho známe z médií. Dostanou se k rychlé a pomíjivé akci tak blízko, že ji dokážou zprostředkovat a skrze fotografické zmrazení učinit trvalou a věčnou. Odhalují psychické faktory, okamžiky instinktivního rozhodnutí a někdy stavějí pomyslné pomníky, jako v případě záběru naprosto obdivuhodného devadesátiletého hradeckého maratonce a vytrvalce Jiřího Soukupa.

Nenápadné dokumenty Luďka Vojtěchovského se dívají na sport s humorem z méně exponovaného úhlu. Na jednom ze snímků se odhaluje zákulisní pozadí sportovního byznysu, k němuž se i Němečkova socha obrací zády. Úspěch fotbalového zápasu a pohodlí diváků zaručí dostatečný přísun piva, které právě vykládají z korby náklaďáku.

Intenzivní pohybová aktivita patří přirozeně do dětství. Překrásnou energii holčiček metajících hvězdu na trávníku a kluků čutajících do míče zachytili fotografové Karolína Šimonová nebo Pavel Šmíd. Borci Kurta Gebauera jsou převážně hrající si děti a běžící malé slečny nebo svobodně se ve vodě vznášející plavkyně. Sochařka Pavla Naďová se zaměřila na gymnastiku a krásu komplikovaného pohybu v čase. Bělostná gymnastka zavěšená na šálách letí prostorem, vznáší se a dočasně překonává zemskou tíži. Paulina Skavova je fascinována silou svalů a silou osobnosti. Vymodelovala boxera těžké váhy Mika Tysona jako džina, kterého právě někdo vypustil z lampy. Soustředila se na humor, charisma a pocit převahy. Figury Petra Holuba jsou důkazem obdivu k tomu, co všechno tělo dokáže. Ukazuje možnosti našeho nejdůležitějšího nástroje. Papírové objekty a tisky Čestmíra Přindiše zachycují akci a pohyb, ale i následnou relaxaci a saunování.

Jak blízko mají běžci a hráči k válečníkům dokazují sochy Michala Gabriela. Vždyť trénink vojáků v rámci válečných příprav se provozování sportu podobá, včetně fyzické i strategické stránky. Protože se ale výstava soustředí spíš na každodennost pohybu v našem životě, můžeme obdivovat bronzovou jogínku ve stoji na hlavě, který patří mezi 32 královských pozic a přivádí vnitřní sílu do každé buňky těla. Oživuje a omlazuje organismus a činí člověka odolným a vyrovnaným. Stoj na hlavě převrací hledisko, už nejsme nohama na zemi, jak je pro nás obvyklé. Obrácená pozice mění perspektivu a může nás přimět objevit novou stabilitu. Okamžik, kdy se z těla stává stroj, analyzují Rafani ve čtyřech sochách jako čtyřech aspektech celku.

Sport se stal námětem i pro videoperformance. Pavel Doskočil a Jan Suk se s fotbalovým nadšením pohybují různými terény, polem, loukou, lesem a pročutají se až za obzor. Protože celý svět je naše hřiště. Fotbal se může stát existenciální výpovědí, Hamletovským být či nebýt a ping pong metaforou studené války druhé poloviny 20. století, jako třeba ve Forrestu Gumpovi, který přestříhali umělci Art Division Team a Milan Langer. V jiném jejich videu se Ronaldinho proměnil v Maldorora, protože míč, se kterým provádí svoje kousky, zaměnili za stříbřitou lebku. Oslava života je totožnou s pohráváním si se smrtí.

Sportovní akce zabírají mnohé reklamní prostory. Vojtěch Fröhlich si se skupinou přátel udělal díky horolezecké zkušenosti a výbavě z otáčejícího se bigboardu kolotoč. Jiný záznam dokumentuje jeho vstup do alma mater – Akademie výtvarných umění v Praze, kudy postupuje zásadně bez doteku nohou na zem, po zdech, oknech, dveřních trámech, klikách a nábytku. David Böhm a Jiří Franta kreslí ve vodě, v posilovně, zavěšeni pod stropem s mnohametrovými štětci a nechávají kreslit provazochodce. Překonáním fyzických těžkostí vzniká kresba s handicapem. Je vedlejším produktem sportu umělecké dílo nebo naopak se součástí tvorby uměleckého díla stává fyzicky náročný proces? Rafani mění pravidla fotbalu, oblékají hráče do stejných dresů, staví do branky dva brankáře, dovolují fauly a hru z ofsajdu – ale možná tím zcela likvidují myšlenku hry.

Jednotliví jezdci, cyklistické peletony, vzpěrači, veslaři nebo boxeři Michaela Rittsteina jsou divadlem života a velkolepou show. Neurčité pozadí, z kterého se figury vynořují na plátnech Aleny Anderlové dodává sportu mýtický charakter. Skvěle odpozorované pohyby skejtařů, běžců, skokanů podporuje výrazně kontrastní barevnost. MICL namaloval radost z pohybu, jiskřivou jízdu ze svahu v Chamonix i varovnou přítomnost skeletů na pozadí rychlobruslařské dráhy. Doménou Pavla Brázdy je minimalistická zkratka, s níž dokáže vyjádřit rychlost, adrenalin jezdce i chuť vítězit. Metaforicky přistupuje ke sportu Karel Jerie, inspirací se mu staly biblické, legendární i historické příběhy, často skrze slavné obrazy. Vypráví je vždy jako crossover - skrze všechno, či nade vším, a tak tu máme Davida, jenž se chystá vyhrát nad Goliášem v baseballu, zvěstování archanděla Marii jako tenisový set. Faul je odkazem na nesportovní chování v příběhu bratří Ábela a Kaina.

Jiří Surůvka svá sportovní mužstva vybral z nechvalně proslulých osobností druhé světové války, z obou nepřátelských stran. Kdyby si oba týmy vyřídily své ambice ve sportovním prostoru, mohly být dějiny dvacátého století podstatně klidnější a méně násilné. Sport se dá provozovat kdekoliv, jak předvedli na ostravském performančním festivalu Malamut Jiří Surůvka s Petrem Lysáčkem. Plavecké závody 1994 se odehrávaly v bílých lajnách nakreslených na ostravském náměstí. Oba suchoplavci parodovali závod umění versus tělo.

S výjimečnou trpělivostí a ženskostí se postavila ke sportu Milena Průžková-Olivová. Velmi pomalou technikou vyšívání korálky hyperrealisticky převedla do ornamentálního vzoru novinové fotografie plavce či vícebojaře Tomáše Dvořáka. Korálky jsou tradiční, slavnostní a zároveň připomínají pixely.

Vztah vizuálního umění a sportu je mnohem bližší, než bychom čekali a vůbec není pouze kritický. Sport i umění obsahují prvek hry a stejně jako naše běžné životy znají prohry, vítězství i remízy, fauly i fair play. Sport je měřitelností svých výkonů, jasnými pravidly, které určují jediného vítěze, často přehlednější, byť v mnoha sportech jsou používána estetická kritéria /krasobruslení, gymnastika, synchronizované plavání/. I ve sportu jde nejen o výkon, ale i o krásu, která nějak souvisí s dokonalostí, dosažitelnou už na tomto světě.

text Martina Vítková, kurátorka výstavy

zdroj: www.gmpardubice.cz/seznamte-se-s-dily-vice-nez-dvacitky-soucasnych-umelcu