Aleš Loziak: Pozoruji, aniž bych vnímal
typ výstavy: autorská
místo konání: Entrance Gallery
termín: 2017/01/25 - 2017/02/26
poznámka:
Aleš Loziak se představuje jako první autor celoročního projektu galerie Entrance, který se zaměří na doktorandy uměleckých škol, jejich témata a hlavně smysl samotného studia uměleckého doktorátu na českých vysokých školách.
Jako student doktorského programu Vizuální komunikace a zároveň asistent ateliéru Fotografie se sám teoreticky zabývá médiem fotografie a především její interpretace, percepce a instalace v prostoru. Ve své anotaci k výstavě v galerii Entrance mluví o “Svobodovsky-Tillmansovském intermezzu”, kterým definuje svůj přístup k práci.
Pokud jde Tillmansovi o to vystavit, co je vyfotografované a nepodsouvat divákovi jiné, třebaže konotující příběhy, můžeme právě v tomto momentu hledat podobnost se Svobodovými fotografiemi, které jsou fotografiemi tematizujícími samy sebe. Chápeme-li navíc Svobodovy fotografie jako svébytné záznamy překračující hranice fotografického média blíže k objektu či malířsky vystavěnému obrazu, můžeme pak také lépe porozumět tomu, co Aleš Loziak pojmenovává jako rozdíl mezi fotografií jako médiem a obsahem fotografického obrazu. V současném umění již není třeba zdůrazňovat rozdíly mezi klasickou instalací fotografií a instalací, která tyto předpojaté způsoby prezentace popírá. Vizuální umění již fotografii osvobodilo. Právě v tomto směru byl přístup Jana Svobody tak novátorský a byl jistě jedním z prvních umělců-fotografů, kteří k takovému chápání instalace fotografie přistoupili nejen na české umělecké scéně. Přestože se Aleš ve své teoretické části disertační práce k těmto přechodům vrací a snaží se je zpětně formulovat, snad aby jim i sám lépe porozuměl, ve svém vlastním umění (a záměrně již není nutné hovořit pouze o umění fotografie) tyto hranice přirozeně překračuje a využívá je naprosto suverénně. Do své fotografické instalace připravené pro galerii Entrance vpašovává pohyblivé obrazy, které sám nazývá video-haiku, které se však co do média od ostatních fotografií liší pouze fixním počtem snímků za vteřinu. Tyto snímky více či méně doslovují to, co na ostatních fotografiích nebylo řečeno a co nás Aleš vyzývá vidět za tím, co je zřejmé na první pohled. Všednodennost krajiny je jen zástěrkou k pochopení faktu, že krajina, na kterou se soustředíme, je opravdu dokonale všednodenní v celé své rozmanitosti.
Text: Tereza Velíková
