Anna Hulačová: Přestávky mezi směnami (Intervence#4, Finalisté CJCH 2016)
typ výstavy: autorská
místo konání: Oblastní galerie Liberec (Lázně)
termín: 2017/03/10 - 2017/06/26
poznámka:
vernisáž 9.3.2017
-
Výstava Anny Hulačové v OGL představí část děl, která byla vytvořena pro finále Ceny Jindřicha Chalupeckého 2016. Nová série soch rozvíjí charakteristické rysy tvorby Hulačové jako je kombinace dvourozměrného a trojrozměrného zobrazení a využívání nesochařských materiálů jako je těsto nebo včelí plástve. Hlavními tématy tohoto konvolutu pak je (spolu)práce, hierarchie a dědictví specifických forem modernismu. Pro OGL vznikne nová instalace, která zahrne i další práce autorky. Anna Hulačová (1984) je absolventka Akademie výtvarných umění v Praze (Ateliér sochařství / škola Jaroslava Róny a Ateliér intermediální tvorby II / škola Jiřího Příhody). Strávila studijní stáž na Korean National University of Arts v Soulu v Jižní Koreji a na Gray School of Art v Aberdeenu. Ve své sochařské tvorbě aktualizuje tradiční řemesla a do jazyka současného umění překládá inspiraci nalézanou ve starých mytologiích, východních kulturách, ale také českých lidových tradicích a původní křesťanské symbolice. Převážně figurativní práce ztělesňují osobitou estetiku na pomezí starodávných idolů, gotické dřevořezby a plošného minimalismu grafického designu a fotografie. Svou tvorbu Hulačová představila v mnoha renomovaných českých výstavních institucích, jako je Národní galerie v Praze, pražská MeetFactory či galerie Hunt Kastner Artworks, která ji zastupuje. Zahraniční publikum mělo možnost se s její tvorbou seznámit mj. na Bienále Gherdëina v italském městě Ortisei nebo veletrhu Art Basel v sekci Liste. V roce 2016 absolvovala rezidenční pobyt v CEAAC ve Štrasburku, kde také otevřela výstavu svých prací. Za svou realizaci na finále Ceny Jindřicha Chalupeckého 2016 získala Diváckou cenu Českých center.
V citlivém a otevřeném přístupu Anny Hulačové je přítomná iniciativnost vůči reinterpretaci tradice. Autorka dokáže manévrovat s transformací předmoderních mytologií v současném kontextu a potvrzovat tak procesy jejich setrvačnosti i proměnlivosti. Bizarní lidský svět dneška nelze vnímat mimo souvislosti mezi přírodou, kulturou, vesmírnými vizemi a technologiemi.
Průřez autorčinou tvorbou Odpočinek mezi směnami konfrontuje nejnovější i starší, dosud nevystavená díla, která alespoň zkratkou přibližují autorčinu podnikavost v inscenování postav do silových polí vnucujících se nálad, manipulací a mocenských her. Výstava poprvé představuje ucelenější výběr z autorčiných kreseb, které v posledních čtyřech letech vznikají paralelně s její sochařskou tvorbou – konkrétně řadu tušových kompozic, které autorka nazývá „vesmíry“ v jakési zárodečné fázi rozpínavosti. V těchto až dekorativních
bublinách inkubují fantaskní představy, ale i naléhavá sociální dramata. Samostatnou, autonomní kresbu představuje série „černých děr“. Má v sobě výpravnost i zkratku, odlehčuje časově náročnější práci v sochařských materiálech. „Kresba má pro mě více významů, je osvobozujícím médiem, zároveň je druhou alternativou realizace skicy soch na papíře. I když někdy mají spíš ilustrativnější výpověď, určitá příběhovost vychází i ze samotných soch, které jsou už hotové i instalované, a zpětně využívají jiné představy sochy ve vlastním prostředí na papíře. Jindy se jedná jen o skicy, u kterých k realizaci nedojde, ale získají svoje prostředí alespoň na papíře.“
Lidská figura se v různých sentimentálních odstínech proměňuje v nepředvídatelné variabilitě technik a stylů, autorka jde od genderově a situačně více či méně vyhraněných postav a skupin přes hybridní hlavy inspirované různými slohovými obdobími či mimoevropským uměním. Některé postavy připomenou uniformizované protagonisty společenských tříd a skupin, jindy fragmentarizovaná těla anonymizovaných postav, která spojují surrealistickou
zálibu v mechanických manekýnech s utopickou androgynní romantikou. Další polohou jsou časté experimenty s fotografií, digitálními tisky a počítačovými programy, kterými zbavuje autorka postavy a tváře vyhraněné identity. Stále více prostřednictvím těchto taktik vizuálně a materiálně prezentované „tělo“ podává informaci nikoli o sobě, ale o svém kontextu, o společnosti, která jej formuje a ovládá.
V akcentování sociálního i rituálního obrazu práce, využívá autorka typologickou ikonografii první poloviny 20. století. Až teatrálně pojatým postavám a scénám nechybějí atributy, ani upřímný pathos sociální přestavby: „V umění preferuji jistý druh optimismu a víru v člověka, jaký byl i v meziválečném civilismu, tehdejší směs utopismu a naivity, než ponaučený popis světa dekadencí, kterou si v reálu vychutnáváme chtě nechtě.“
Díla, v nichž spojuje Anna Hulačová modernistické strategie s aktuálními problémy, jsou v posledních zhruba čtyřech letech jednou z jejích nejvýraznějších linií. Sousoší Povýšení na pracovní pozici, vystavené letos na výstavě finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého, představuje téma dominance a podřízenosti formou, která se k sociálnímu programu civilismu zřetelně
přihlašuje. Autorka zde odkazuje k sociálním problémům o poznání kritičtěji než v předchozích sochařských instalacích, kde přejímala strategie avantgardních programů s rafinovanou eklektičností, byť s plným vědomím politických implikací jejich tvarosloví. Jindy dává autorka tématům jistou nadsázku (Dělníci s vrtačkou) nebo poetičnost (Spící dělníci).
V subjektivním vidění Anny Hulačové se jediné oko Kyklopa stává průhledem do „černé díry“, do hry se vracejí archaické zvířecí a rostlinné symboly. V tvorbě Anny Hulačové jsou industrializované či výrobní procesy v kontrastu s přírodními cykly a lyričností. Principy přetrvávání, prolínání a proměny. Jakoby ptáci, bájná zvířata a květy nepatřily doméně přírody – příroda v její materiální podstatě je zde zástupně postavena do symbolické sféry redukované na umělecké dílo, ornament a v procesu lidské imaginace je člověkem přivlastněna.
ogl.cz
