Grupa uhorsko-slovenských maliarov

místo vzniku: Žilina (Žilina)
rok vzniku: 1903

heslo:

Grupa uhersko-slovenských malířů


První vzájemné kontakty výtvarných umělců z Čech, Moravy a Slovenska ve 20. století sledujeme hned po roce 1900. Nejdřív to byl pokus o malířskou kolonii – malířský plenér na Detvě. V létě roku 1901 malovali v této rázovité oblasti středního Slovenska původem čeští malíři Jaroslav Augusta a Emil Pacovský. Později (1904-1906) tu kreslí a tvoří akvarely Miloš Jiránek i další čeští výtvarníci - A. Brunner, J. Úprka, O. Vaňáč. V roce 1902 se z iniciativy Joži Úprky a moravsko-slovenských umělců z jeho okruhu konala výstava děl těchto umělců v Hodoníně. Byla to „manifestace jejich etnicko-kulturní příbuznosti“ i projev blízkých uměleckých a lidských vztahů Moravského Slovácka i západního Slovenska. Po Detvě a Hodonínu přichází jako třetí událost výstava hornouherských malířů v Žilině. Byla zahájena 1. 8. 1903 v rámci Průmyslné výstavy. Navštívilo ji 1300 platících diváků a prodalo se na ní 19 děl (za 2400 korun). U příležitosti této výstavy vznikla první umělecká skupina na území tehdejšího Horního Uherska. Byla to Grupa uhersko-slovenských malířů. Jejím předsedou se stal E. Pacovský, tajemníkem J. Augusta a pokladníkem G. Mallý.

Grupa uhersko-slovenských malířů byla činná jenom v letech 1903-1907. Oficiálně nebyla schválena. Těžištěm jejích aktivit byly výstavy, které však mohly být realizovány jen v moravských městech. Těch bylo jedenáct: 1903 Ostrava, 1904 Přerov, Uherské Hradiště, 1905 Prostějov, Kroměříž, 1906 Kyjov, Olomouc, Hodonín, Oprava, Hranice a 1907 Luhačovice.

Pravidelnými účastníky byli především J. Augusta, G. Mallý a E. Pacovský, vystavoval také Karel Augusta, Miloš Jiránek a ze slovenské strany K. M. Lehotský a J. Hanula. Ke spoluorganizátorům výstav patřili kulturní organizace a mnozí příznivci našich vzájemných, kulturněspolečenských vztahů a styků. Dr. Marián Váross uvádí v katalogu výstavy Grupy (pořádané v Povážské Galerii v Žilině v roce 1983) tato jména: redaktoři F. Kretz z Uherského Hradiště a Knechtl z Olomouce, advokát Galusek, ředitel gymnázia Klvaňa a Dr. A. Kolísek z Hodonína, správce lázní v Luhačovicích C. Holuby, manželé Kardossovi (původem ze Slovenska) v Prostějově aj. Činnost skupiny však provázely i problémy. Ekonomické i organizační, subjektivní, determinované vztahem jednotlivých členů i krystalizací jejich tvorby, a byly to též trochu konkurenční vztahy mezi členy Grupy a malíři Úprkovy skupiny.To, co však bylo blízké všem zmíněným malířům, bylo důležitější a podnětnější. Byl to především jejich malířský realizmus, poznačený prvky doznívajícího post-impresionizmu a jeho plenéristických modifikací. Byl to i vřelý vztah a intenzivní zájem o krajinu, o prostého venkovského člověka a jeho práci, o zvyky, kulturu i lidové umění. Z toho vyrůstal silný žánrový „kolorit“ jejich tvorby a její idealizující, folkloristické ladění. Malíři Grupy hledali ryzí a krásné lidské typy (častý byl motiv mladé ženy, děvčete i nevěsty), poznávali a zobrazovali svéráznou, poetickou krajinu a prostředí, vyzvedávali fenomén práce a při spojování těchto tematických i duchovních aspektů směřovali k výtvarné prezentaci „života a mýtu rodné země“.