Skupina Kvart

místo vzniku: Praha
rok vzniku: 1935

poznámka:
Skupina Kvart – jediné programové sdružení abstrakcionistů v Čechách 1. poloviny 20. století. Patřili k ní sochař Zdeněk Dvořák, malíři Jiří Jelínek, Vilém Plocek, Jaroslav Šefl a Augustin Ságner. Inicioval ji Jiří Jelínek, který se v roce 1931, po svém návratu z Paříže a pod vlivem Františka Foltýna pokusil s Bohumilem Stanislavem Urbanem v rámci Sdružení výtvarníků v Praze navázat kontakt s mezinárodní pařížskou skupinou Abstraction-Création. Pro tradicionalismus Sdružení se pokus nezdařil, Jiří Jelínek se díky Františku Foltýnovi stal členem Skupiny Abstraction-Création v roce 1932. V letech 1933-1935 byl členem redakční rady Kvartu, časopisu Víta Obrtela, tehdy vydávaného Spolkem Purkyně. Ve jménu foltýnovské abstrakce, založené na nepředmětné variantě křivkového kubismu, sdružil kolem sebe výše jmenované umělce a umožnil jim v Kvartu reprodukovat abstraktní díla. Ta tvořila obrázkovou přílohu časopisu v letech 1934-1935, aniž by však zaujala některého tehdejšího teoretika. Jako skupina vystoupili umělci pouze jednou, a to v květnu 1935 na Výstavě spolupracovníků Kvartu, která se konala v Ústřední knihovně hlavního města Prahy, kde vedle jejich 24 obrazů a plastik byly vystaveny také architektonické návrhy Eugena Linharta, Víta Obrtela, Jana Sokola, rukopisy a knihy Václav Černého, František Halase, Jindřicha Hořejšího, Františka Hrubína, Jaroslava Janoucha, Svatopluka Kadlece, Václava Navrátila, Jana Patočky, Jaroslava Seiferta, Jana Zahradníčka a Viléma Závady. Byla to jediná výstava nejen časopisu, ale i tohoto seskupení výtvarných umělců, které díky ní vstoupilo do dějin českého výtvarného umění jako Skupina Kvart, aniž by jí někdy před tím nebo potom skutečně bylo. Program skupiny, jak ho formuloval Jiří Jelínek spolu se Zdeňkem Dvořákem a Bohumilem Stanislavem Urbanem ještě v době členství ve Sdružení výtvarníků v Praze, byl víc než vágní a pojmově neujasněný. Bylo jím dosažení „čisté, absolutní výtvarnosti“. Tomuto pojmu každý ze členů skupiny rozuměl jinak a navíc mu koneckonců nepřikládali velký význam. Svědčí o tom jejich v podstatě krátkodobé zaujetí abstrakcí a rozdílnost podob, které jí dali. Jelínkovým obrazovým systémem byl nejvíc ovlivněn Vilém Plocek a přesahy k arpovským variacím Jaroslav Šefl, který se však brzy začal pokoušet také o ortogonální řešení kompozice a Zdeněk Dvořák, zhodnocující navíc invenčním způsobem zákonitosti art deco. Jedinečnou osobností Kvartu byl Augustin Ságner, pro nějž se proces abstrakce stal prostředkem k vyjádření metafyzických kvalit reality.
HR (Hana Rousová)
Nové Encyklopedie českého výtvarného umění (N - Ž), Academa, Praha 1995