Trhlina

místo vzniku: Slaný (Kladno)
rok vzniku: 1915

poznámka:
rhlina … sokolské začátky
U zrodu Trhliny byli dva zmínění slánští Sokolové – Josef Čížek a Josef Kylies. První z nich vzpomíná, jak od Josefa Kyliese dostal v roce 1914 pohlednici s kresbou kozáka na koni. A když v roce 1915 přišel Kylies do Slaného, často docházel do kanceláře Josefa Čížka a tam u psacího stolu pilně kreslil. Výtvarné umění se jim stalo zálibou; vedle kultury těla, kterou pěstovali v sokolovně, zde kvetla kultura ducha, vztah k umění a tradici. Ke Kyliesovi a Čížkovi se posléze připojil František Bouda. Svá díla představovali přátelům na výstavách ve slánské sokolovně a měli úspěch. A tak vznikl Umělecký odbor slánského Sokola. A jak poznamenal Josef Čížek, odbor nikým nevolený, ale slánskou sokolskou jednotou uznávaný. A přidávali se postupně další … Karel Čížek (bratr Josefa Čížka), MUDr. Rubeš, Jiří Včelák, Karel Kučera, Schätinger …
Společně se setkávali v neděli dopoledne v „trhlině“ – v kanceláři firmy Aloise Čížka, původně v mýtném domku čp. 171 (dnes Třebízského ulice), kde debatovali o kultuře a umění. Je třeba uvést, že název Trhlina nebyl zcela originální, jmenoval se tak Klub cyklistů na Královských Vinohradech. Byla prý snaha název nahradit, avšak marně.
Později Josef Kylies napsal, že v úsilí propagovat umění a rozvíjet vlastní tvorbu zůstávala slánská jednota v celorepublikové organizaci „bílou vránou“. Činnost Trhliny byla mnohotvárná. Vedle zmíněných přehlídek amatérských malířů je třeba uvést aktivity věnované významným českým umělcům. Tak například u příležitosti stého výročí narození Josefa Mánesa proběhl ve slánském divadle slavnostní večer (8. 5. 1920), na kterém přednášel o jeho díle V. V. Štech; poté si Slánští mohli prohlédnout kolekci reprodukcí Mánesových prací v místní sokolovně. Jedinečnou pak byla výstava z díla Mikuláše Alše k dvacátému výročí malířova úmrtí v roce 1933; v sokolovně byla k vidění desítka originálních kreseb ze sbírek slánských občanů. Tato alšovská výstava měla ohlas i v Praze.
Cílem „trhlinářů“ však bylo představit veřejnosti tehdejší českou výtvarnou tvorbu. Z celé řady výstav připomeňme přehlídku děl Jihočecha Richarda Laudy v roce 1926, Josefa Holuba (1927) a Josefa Krejsy (1930). Velký zájem vzbudila kolekce grafik Maxe Švabinského uspořádaná u příležitosti jeho 50. narozenin v roce 1923.
Jedinečná výstava členů Umělecké besedy, která proběhla v roce 1933, vzbudila mezi občany svým způsobem rozruch. Důvodem byla skutečnost, že vedle tradičních prací, kterým dominovala plátna Václava Rabase, mohli Slánští spatřit symbolismem protknutá a pro řadu z nich ne zcela akceptovatelná díla Josefa Šímy. Jak však uvedli organizátoři, záměrem také bylo ukázat i soudobé výtvarné směřování. Dveře sokolovny byly tehdy otevřeny od 28. září do 8. října a na závěrečném večeru promluvil za Uměleckou besedu malíř F. V. Mokrý.

1934 – Ludvík Kuba a Hollaristé ve Slaném
Další osobností, která si díky aktivitě „trhlinářů“ oblíbila Slaný, byl malíř Ludvík Kuba. Ten dokonce zvažoval, že se zde usadí, ale nakonec z toho pro nepřízeň doby po roce 1938 sešlo. Jeho oleje mohli vidět Slánští v září 1934, kdy v sokolovně defilovala plátna z jeho cest po Balkánu. Josef a Karel Čížkovi ve svých vzpomínkách popisují první příjezd Ludvíka Kuby do Slaného 15. října 1933, jak jej ten den delegace Slánských, ve které přirozeně nechyběl Josef Kylies, netrpělivě očekávala u pražského autobusu. Po příjezdu a přivítání vystoupili společně na Slánskou horu. Byl krásný podzimní den, všechno bylo barevné a Ludvík Kuba byl nadšen. Potěšil jej vzhled města i jeho okolí; jak prý poznamenal, obával se jednotvárné krajiny jako u Čáslavi. Podruhé navštívil Ludvík Kuba Slaný o Velikonocích v roce 1934. Tehdy se po projednání organizačních záležitostí jeho podzimní výstavy rozjeli společně za památkami na Slánsku, navštívili Zlonice, park v Budeničkách a Budyni nad Ohří. Malovat přijel Ludvík Kuba do Slaného v červnu roku 1934, ale bylo sucho a tak se jeho barevný dojem z první návštěvy, pro jeho výtvarné vidění tolik podstatný, rozplynul. Jak zachytil Josef Čížek, u kterého Ludvík Kuba bydlel, jeho malířská žeň proto byla malá.
Téhož roku se v prosinci uskutečnila ve Slaném výstava mistrů grafického rydla – členů Sdružení českých výtvarných umělců a grafiků HOLLAR. Josef Kylies se zmiňuje o tom, že tehdy zúčastnili svými díly malíři na slovo vzatí, jichž jména mají svůj dobrý zvuk v celém světě … T. F. Šimon, Kobliha, Majer, Silovský, Rambousek, Rousová-Vicenová, Bouda, Dillinger, Fiala, Sedláček, Tondl, Vik a další. Přitom se patrně zrodila myšlenka vytvořit pozoruhodný a ve Slaném populární cyklus grafických listů „Slaný v šesti leptech“ (1936), jedinečnou památku, která zahrnuje práce T. F. Šimona, Cyrila Boudy, Vladimíra Pukla a Vladimíra Silovského.

Toto období se ukazuje pro utužení vztahů mezi českými umělci a Slaným jako podstatné, navázaly se kontakty, které se nadále rozvíjely, jak o tom svědčí dochovaná korespondence, obrazy, kresby. To se však již nad republikou stahovala těžká mračna. Přišla okupace, nacistická perzekuce, jejímž cílem bylo zlomit právě českou inteligenci. Činnost Sokola byla zakázána a nástupcem „trhlinářů“ ve Slaném se stala Družina přátel umění „Navrátil“. Ta také v roce 1946 uspořádala v sokolovně posmrtnou výstavu Josefa Čížka a Josefa Kyliese. A tak snad toto setkání s nedávnou slánskou historií nám může být podnětem k zamyšlení v květnových dnech, jejichž význam si připomínáme někdy až příliš formálně …
Vladimír Přibyl
http://trhlina.blogspot.cz