Bratři Thonetové

rok vzniku: 1861
rok zániku: 1921
obec: Bystřice pod Hostýnem (Kroměříž)
adresa: _

poznámka:
továrna na ohýbaný nábytek
1861 – 1921 Bratři Thonetové – 19706
1921 – 1922 Akciová společnost Thonet – 19709
1922 – 1945 Thonet-Mundus – 19708
1945 – Thonet, n.p.
do roku 1945 vše připsáno Thonet-Mundus - 19708

heslo:

OHNOUT NEBO ZLOMIT (Biegen oder brechen) - heslo Michaela Thoneta Michael Thonet se narodil 2. července 1796, začínal jako truhlář v Boppardu (Porýní, 20 km severně od Koblenze). Ve 30. a 40. letech vyráběl z ohýbaného dřeva nejprve části nábytku, posléze židle, křesla, noční stolky, čela lůžek a pohovek i některé drobnější předměty. V roice 1841 se Thonet zúčastnil se svými výrobky výstavy v Koblenzi. Tam zaujaly rakouského kancléře Metternicha natolik, že si vyžádal podrobnější informace a předvedení židlí i ostatních výrobků z ohýbaného dřeva na svém zámku Johannisbergu. Pozval Michaela Thoneta do Vídně a slíbil mu veškerou podporu. Popisy výrobního postupu, výkresy objasňující způsob výroby židle, potvrzení o zachovalosti žadatele vystavené starostou města Boppardu 7. září r.1841 a Thonetovu boppardskou adresu - listiny, které kdysi Thonet poslal Metternichovi, uchovává dnes Státní ústřední archiv v Praze. Počátkem roku 1842 odjel Michael Thonet do Vídně. Novost jeho přístupu k ohybu dřeva spočívala v docílení trvalé ohebnosti profilů vytvořených ze svazků dýh kombinací chemického a mechanického působení na materiál. Svazek stejně širokých dýh byl povařen v tekutém klihu (chemické působení), po vytažení z lázně se svazek ohnul podle předem připravené formy a usušil se v ní (mechanické působení). Výsledný výrobek byl pružnější, pevnější, lehčí i méně nákladný než stejně velký díl vyřezaný z masivního dřeva. Pro vnitřní vrstvy svazku se používalo méně kvalitních dýh. Mezi oblastmi uplatnění mimo rámec výroby nábytku bylo kromě výroby kol uvedeno pérování kočárů, konstrukce schodišť a stavba lodí. Kancléř Metternich splnil svůj slib a podpořil rychlé vyřízení Thonetovy žádosti o udělení rakouského privilegia. Tak se už 16. července 1842 stal Michael Thonet držitelem privilegia uděleného c. k. dvorskou komorou ve Vídni, kterým mu bylo poskytnuto právo "ohýbat veškeré i nejkřehčí druhy dřeva chemicko-mechanickým způsobem v libovolných tvarech a zakřiveních". Platnost privilegia končila 16. července 847. Přes veškerá zdokonalení postupu výroby nábytku z ohýbaného vrstveného dřeva zůstávala metoda stále pracnou, soudržnost profilů ani stálost tvarů nebyly za všech okolností naprosto spolehlivé. Lámání zabránilo teprve uplatnění ocelové pásnice, které představuje jeden z nejcennějších přínosů Michaela Thoneta vývoji ohýbaného dřeva. - "Na tu plochu, která měla po ohnutí vytvořit vnější stranu, byl před ohnutím položen pás ocelového plechu. Tak se nemohlo dřevo příliš natáhnout, a naopak protější strana se musela víc smrštit." - Na novou technologii dostal Michael Thonet další privilegium, které mu bylo uděleno 10. července 1856. Platnost měla tentokrát již 13 let. 3. září r.1860 byl vystaven podrobně rozepsaný účet za "práce vykonané pro Velectěného pana Michaela Thoneta při stavbě továrny na nábytek v Bystřici pod Hostýnem." Konečné vyrovnání účtu ve výši 5.047,82 zlatých rakouské měny je datováno 12. prosincem téhož roku. Jednalo se o zemní a stavební práce na prvních objektech továrny. Po zimní přestávce byla stavba dokončena a vybavena strojním zařízením již za osobního vedení Michaela Thoneta, který na jaře 1861 přesídlil se synem Augustem z Koryčan do Bystřice. Kromě pil, dřevoobráběcích strojů a zařízení vyrobených většinou v Koryčanech a Bystřici zde byly instalovány dva starší parní kotle a také parní stroj. Dodávky dřeva byly zabezpečeny na několik let dopředu smlouvou s vlastníkem panství - Ernestem, svobodným pánem z Loudonu. V prvním období pracovali v Bystřici také dělníci z Koryčan a pomáhali zaučovat nové místní pracovníky. Část mladších bystřických dělníků se zaučovala přímo v Koryčanech. V prvním prosincovém týdnu roku 1861 bylo vyrobeno celkem 1.535 dílců židlí, z toho 363 opěradlových oblouků, 400 sedáků, 435 předních noh, 312 oblouků do opěradel pro židli vzor č. 14 a 25 sedáků k židli vzor č. 1. V roce 1862 byl nábytek vystaven na Světové výstavě v Londýně, kde byl oceněn bronzovou medailí. Na základě zájmu, který projevili o expozici návštěvníci, byla v Londýně otevřena první obchodní pobočka firmy Bratři Thonetové mimo rakouské území. Téhož roku vyrobilo v Bystřici 255 dělníků 20.000 kusů ohýbaného nábytku. V polovině 60. let převzal vedení firmy nejstarší z 5 Thonetových synů, Franz (1820-1898). V roce 1865 stoupla výroba na 95.000 kusů. Sortiment se rozrostl nejen co do počtu vzorů židlí, ale i co do druhů nábytku. Začal se vyrábět také nábytek pro děti, otáčecí křesla, židle pro kuřáky, lovecká hůl se sedátkem, několik typů stolů i souprav sedacího nábytku. Během prvních 10 let po založení továrny byly její výrobky vystaveny na 15 mezinárodních výstavách. Téměř ve všech případech byly ohodnoceny jedním ze tří nejvyšších ocenění. Začátkem roku 1869 převzal vedení firmy August Thonet (1829 - 1910). Podnik vedl spolu s nejmladším bratrem Jacobem, který se po 17 letech stal jeho nástupcem. Následující léta začala pro firmu ztrátou zakladatele. Michael Thonet senior zemřel 3. března 1871. V srpnu téhož roku se v Bystřici narodil Victor Thonet, který později řídil továrnu až do jejího spojení s AS Kohn - Mundus. 2. února 1873 zničil jeden z největších požárů veškeré zařízení továrny včetně bytů Augusta a Jacoba Thonetů. Ještě v témže roce byl v obnovených objektech opět zahájen provoz, byl postaven další tovární trakt a v parku založeném severně od výrobních budov byl postaven nový obytný dům rodiny Thonetovy. V roce 1877 si výroba náročná na dodávky vody vyžádala vybudování vodovodu z Vinohrádku. Po úspěchu ohýbaného nábytku na světové výstavě v Paříži roku 1878 vyjádřeného Zlatou medailí byl s poukazem na tuto skutečnost o rok později jmenován August Thonet rytířem řádu Franze Josefa I. Prvořadou událostí z počátku 80.let se pro Bystřici i její okolí stala výstavba dráhy z Hulína v r. 1882. Roku 1886 převzal vedení firmy Jacob Thonet (1841 - 1929). V roce 1889 stihl továrnu vybavenou již parním vytápěním a elektrickým osvětlením další požár. Do posledního desetiletí minulého století vstoupila továrna pod vedením Carla Thoneta (1860-1925). Toto období bylo obzvlášť bohaté na ocenění výrobků firmy Thonet na výstavách. Na jedné z nich, Mezinárodní výstavě hudby a divadla ve Vídni v roce 1892, představila firma Bratři Thonetové výsledky pokusů o výrobu smyčcových nástrojů z ohýbaného a lisovaného dřeva i první tímto způsobem zhotovené housle. 3. září 1897 navštívil továrnu Císař Franz Josef I. Pro průběh návštěvy byl vypracován podrobný scénář, procházka císaře továrnou byla zvolena tak, aby se mohl seznámit se všemi výrobními operacemi, jak po sobě následují při vzniku ohýbaného nábytku, od pil až po balení hotových výrobků. Návštěvu připomínala pamětní deska umístěná na štítové zdi nejstarší budovy. V roce 1896 byl rozšířen pozemek továrny a zřízena vlastní telefonní linka. První léta 20. století byla dobou největšího rozmachu výroby nábytku z ohýbaného dřeva. Jeho uplatnění v interiérech veřejných budov i soukromých bytů se stalo součástí životního stylu tohoto období. Jenom v Bystřici bylo týdně vyrobeno 8.000 kusů ohýbaného nábytku v 1.207 vzorech. Pro expozici na Světové výstavě v Paříži konané roku 1900 byla firmou Bratři Thonetové objednána od Hanuše Schwaigra (1854-1912) řada vyobrazení z výroby ohýbaného nábytku. Výsledkem bylo sedm akvarelů zpodobňujících nejen výrobní zařízení a dělníky i dělnice při provádění jednotlivých prací, ale i autentické prostředí továrny v Bystřici. Bylo to asi jedno z prvních výtvarných děl s tematikou továrního prostředí u nás. V roce 1906 vystřídal ve vedení továrny svého bratrance Carla, Victor Thonet. 2. července 1911 se konala oslava padesátiletého trvání továrny na ohýbaný nábytek. V rámci oslav zazněly také dvě skladby Augusta Thoneta a valčík, který složil Jacob Thonet. Pamětníci vzpomínají na jednoho z posledních Thonetů, Victora, jako na velmi přesného člověka, který každý den obcházel dílny a kontroloval provoz. Vnitřní řád továrny citelně narušila 1. světová válka. A protože se po válce nepodařilo provoz obnovit podle představ vlastníků, byla roku 1921 v Brně ustavena Akciová společnost THONET. S podobnými problémy se potýkal i konkurenční závod v Holešově Kohn a Mundus. Příznivější vyrovnání se situací slibovala fúze obou společností. K ní došlo roku 1922. V čele výsledného mezinárodního koncernu Thonet-Mundus stanul Leopold Pilzer. Victor Thonet reagoval na tento krok odchodem z podniku na svůj statek v Dolním Rakousku. Jeho obavy z některých praktik nového koncernu se ukázaly být opodstatněné. Victor Thonet a Leopold Pilzer svými postoji r¨v roce 1922 symbolizují konec zakladatelské epochy vedení podniku, které se za téměř 70 let postupně vyvinulo v rámci rodiny a nástup epochy nové, mnohem neosobnější, orientované především na kapitál. Poslední zasedání správní rady koncernu Thonet-Mundus se konalo 26. 5. 1940. Během 2. světové války řídil továrnu správce jmenovaný říšským protektorem. Po válce byl na základě dekretu prezidenta ze dne 24. 10. 1945 vyhláškou Ministerstva průmyslu ustaven n. p. Thonet. Později byly k TONu připojeny závody: D.G. Fischel und Söhne - první česká továrna na nábytek z masivního ohýbaného dřeva v Mimoni, založená roku 1870, L. A. Bernkop - továrna na ohýbaný nábytek ve Frenštátě pod Rahoštěm, založená roku 1883. Při Thonetově továrně existovala kapela továrních hasičů. Ta koncertovala vždy ve středu odpoledne na náměstí a v neděli v parku Zahájeném. Tam v hudebním pavilonu střídavě hrála dechovka nebo smyčcový orchestr. Thonetova kapela byla tenkrát velmi populární po celé střední Moravě a zajížděla do Holešova, Přerova i Olomouce. Dva příslušníci rodiny Thonetovy byli i hudebními skladateli a pečovali o velmi bohatý rodinný hudební archiv. Byli to August a Jacob. Zásluhu v této hudebnosti měla i manželka posledního z Thonetů, Victora, která byla výtečnou klavíristkou a pěvkyní. - zdroj - www.mubph.cz