Salomon Fischmann & Sőhne

heslo:

Rodinnou firmu Salomon Fischmann & Sőhne, sklenářství a velkoobchod sklem, založil židovský obchodník Salomon Fischmann (cca 1820-1880) v Praze roku 1855. Jeho čtyři synové Karl Gottlieb, Heinrich Salomon, Bernard a Julius firmu v roce 1871 převzali a spolu s dalšími generacemi z ní vybudovali velmi významného producenta obalového, plochého a stavebního skla. Do obchodního rejstříku Krajského soudu v Litoměřicích byla zapsána ke dni 13. 6. 1876 pobočka ve Mstišově, přičemž hlavní závod už fungoval v Praze. Veřejnými společníky byli Karl Gottlieb Fischmann (*1. 11. 1844, +24. 10. 1928, Praha) a Heinrich Salomon Fischmann (*cca 1850, + cca 1900). K 1. lednu 1883 přistoupil jako společník ještě Julius Fischmann (*23. 10. 1851 Praha, + 13. 11. 1934 Teplice) a firma změnila název na S. Fischmann Sőhne.

Huť ve Mstišově č. p. 73, které se říkalo Štanglovka, ale je známá též pod názvem Eintrachtehütte, byla založena kolem roku 1868. Fischmannové ji měli od roku 1883 v pachtu a o sedm let později ji v roce 1890 koupili za 13 000 zl. V počátcích se v ní vyrábělo ploché sklo ručním foukáním, ale ve 20. letech byla zahájena i výroba skleněných tyčí a tyčinek pro jabloneckou bižuterii, ve všech průhledných i neprůhledných barvách, také tyčí na ručníky, portálových tyčí a lisovaných čoček (reflektorů). Od 30. let se tady produkovaly i skleněné tvárnice, s nimiž firma uspěla více než s výrobou tyčí. V roce 1925 měla huť zhruba 50 dělníků. Výroba byla zastavena v roce 1941.

Další provozovnu, huť v Dubí (Nový Mstišov č. p. 49), firma Fischmann Sőhne koupila v roce 1884 za 30 000 zl. od H. Tkaneho. Založena byla ale již v roce 1857 Karlem Brandenburgem. Huť byla zaměřena na výrobu plochého skla ručním foukáním, v menší míře též na sklo mušelínové, matové a ledované, moderně vzorkované. V letech 1928-1930 byl provoz postupně přenesen na Lesní bránu, kde už se vyrábělo ploché sklo strojově. Podle údajů z roku 1925 měla huť kolem 300 zaměstnanců. Během let 1930-1931 byl závod demolován a zbytky přestavěny na byty.

K 1. lednu 1890 se stal společníkem firmy další Salomonův syn Bernard Fischmann. O rok později v roce 1891 Fischmannové koupili sklárnu v Malém Újezdě (Újezdečku), která prokázala nejlepší předpoklady k tomu stát se srdcem celé firmy, tudíž byla tím pádem i cílem největších investic ze strany majitelů. Provoz zahájila zřejmě mezi lety 1864-1871, ale pozemky koupil už v roce 1862 Ernst Augustus Amandus Abendroth, který zde vybudoval podnik na výrobu lahví a dutého skla. Fischmannové svůj nový podnik na přelomu století začali rozšiřovat a modernizovat stavbami nových van, hal, provozních a správních budov. Výroba zahrnovala široký sortiment zboží - lahve zřídelní, pivní, likérové a vinné, demižony, v menší míře i okurkáče včetně skleněných víček a farmaceutické sklo (lékovky). V barvách olivově zelené, světle hnědé, hnědé, s různými úpravami ústí. Ploché sklo obyčejné i speciální, aparaturová skla pro chemický průmysl, čočky, kroužky lisované i foukané.

V roce 1900 činila výroba kolem 10 mil. kusů lahví ročně, zaměstnanců bylo zhruba 400. Firma exportovala do zemí jako Bulharsko, Egypt, Řecko, Dánsko, Turecko či Mexiko. O šest let později už to bylo 19,5 milionů kusů ročně při provozu pěti van. Během roku 1913 Lesní brána vyprodukovala už při strojní výrobě 22 mil. lahví. Ve 30. letech měli Fischmannovi synové zákazníky v 18 státech včetně Jižní a Střední Ameriky či Blízkého východu. Nabízeli 233 druhů lahví, 6 druhů zavařovacích sklenic a 4 druhy demižonů.

Jednou z cest jak rozšířit možnosti ke zvýšení výroby byla aktivní účast v oborových sdruženích a kartelech., které otevíraly cestu k užívání patentů. Jednalo se zejména o Rakouský lahvářský kartel, který vznikl v r. 1907, sdružoval většinu výrobců lahví a kromě patentových jednání sloužil též k regulování odbytu a minimalizaci konkurence. Jedním z vlivných členů byla též Bőhmische Union Bank (Česká Union Banka) v Praze, jejíž lahvové oddělení výhradně zajišťovalo odbyt. Díky tomuto sdružení získaly sklárny přístup k licencím na stroj Owens, takže na Lesní bráně byl tento stroj instalován už v r. 1912.

Dobrou investici zisků a především zajištění suroviny pro výrobu představovala pro společnost též účast na dobývání uhlí. Důl Svornost v Pozorce (Einigkeitzeche Zukmantel), dříve Franz Josef Schacht, se rozkládal částečně i ve Mstišově. Majetkem Fischmannů se stal v roce 1884, kdy jej získali od H. Tkaneho. V roce 1921 měl 21 zaměstnanců, pak 77 osob v roce 1931 a 41 lidí v roce 1935. Po arizaci firmy byl připojen k ostatním dolům Mühligova koncernu.

Důl Emilie v Košťanech (Emilien Schacht Kosten, též Heribert či Ottakar Schacht) začal těžit v l. 1870-1880. Z větší části patřil Fischmannům od r. 1907. Ve 20. letech těžil cca 22 000 tun ročně a zajišťoval uhlí především pro provoz sklárny. Po válce byl začleněn do SHR.

Těžířstvo dolu Karel v Novosedlicích (Gewerkschaft Carls - Zeche Weisskirchlitz) založili Julius, Heinrich, Bernard a Karl Gottlieb Fischmannové v roce 1902, když spojili několik dříve zakoupených důlních polí ve Mstišově a Novosedlicích. Své podíly pak postupně prodali firmě. Těžba probíhala asi jen do r. 1910, těžařstvo ale nezaniklo a k jeho likvidaci došlo až po válce.

Důl Novoobdařené štěstí v Pozorce (Neubeschertglückzeche Zuckmantel), lidově též Fischmannův důl, byl nejdříve majetkem E. Abendrotha a měl v r. 1885 asi 42 zaměstnanců. Později se stal společností s ručením omezeným v rukou F. J. Fügnera a jeho manželky, kteří v r. 1915 Fischmannům prodali své podíly. Kolem r. 1920 zaměstnával důl 81 dělníků a těžil 45 500 tun ročně. Po zastavení těžby ve 30. letech dodával sklárně vodu.

Pískovna Sylvestr, spol. s r. o., Ledvice (Glassandwerke Sylvester, G.m.b.H., Ladowitz) vznikla jako společnost v roce 1916, kdy se Fischmannové, Mühlig a vlastník pískovny, duchcovská sklárna Lukeš a spol., stali společníky a zajistili si dodávky písku do svých podniků. V roce 1928 vyrobila 15 377 tun ročně, pro Lesní bránu, sklárnu v Ústí a Duchově dodávala písek ještě v l. 1945-1946.

V říjnu roku 1909 byla firma z rejstříku vymazána v důsledku prodeje saské porcelánce Triptis. Nový předlouhý název zněl: Triptis, A. G., vorm. Porzellanfabrik Triptis Bruder Urbach , Glasfabriken S. Fischmann Sőhne in Teplitz. Od té si ji Fischmannové v roce 1914 pronajali a vytvořili společnost s ručením omezením pod názvem Glasfabriken Fischmann Sőhne, G. m. b. H., Teplitz - Schőnau s kapitálem ve výši 600 000,- K. Ředitelem společnosti byl Julius Fischmann, jednateli byli jeho syn Arnold a synovec Hans Fischmann, továrníci v Teplicích, dále Leo Fischmann, obchodník v Praze a Alfred Urbach, rovněž teplický továrník. Roku 1919 odkoupili od Triptisu firmu zpět za 2 900 000,- K. Všechny tyto majetkové obraty se děly především s výhledem daňových úspor. Fischmannové prosluli v daňové oblasti svoji špatnou platební morálkou ve snaze ušetřit. Výjimkou nebyly opakované žádosti o odklad či snížení daní. Naopak firma samotná se soudila i o poměrně malé částky.

V průběhu 1. světové války měla sklárna vojenské velení a zpracovávala zakázky pro válečný průmysl. Následná krize zasáhla i Fischmannovy závody. Výroba tabulového i obalového skla klesala, takže huť ve Mstišově a Dubí byly mimo provoz, Lesní brána musela provoz omezit. Společnost navýšila kmenový kapitál v roce 1925 na 3 300 000,- K., následně v letech 1927-1929 koupila 3 stroje Schiller a 5 strojů Roirant. V roce 1929 firma zakoupila druhý stroj Owens na Lesní bránu za 556 120,- Kč (byl v provozu až do r. 1982). Podle úředního ocenění z téhož roku činil majetek firmy 12 300 000,- Kč.

Fischmannovi záhy získali 9/10 akcií a změnili k 1. 1. 1929 podnik na akciovou společnost s kapitálem ve výši 10 milionů K, ten byl v roce 1931 zvýšen na 12 mil. K. Jedna desetina akcií byla v rukou drážďanské banky Gebrüder Arnhold, která je později prodala Nederlandche Rijnbank v Amsterdamu. Firma byla zaprotokolována německy, česky, francouzsky, anglicky, italsky a španělsky.Předmětem podnikání se stala výroba skla všeho druhu, dolování hnědého uhlí, dobývání potřebných surovin a pomocných látek, obchod se skleněným zbožím, sklem, uhlím a surovinami k výrobě, zřizování obchodů a podniků s tím souvisejících či nájem patentů a licencí k tomu se vztahujících.

S investiční činností také souvisely podíly na akciích jugoslávské sklárny Pančevo za 600 000,- Kč a maďarské sklárny Pálfalva za 2 mil., které firma zakoupila v r. 1931.

Do své smrti roku 1932 byl ředitelem v obchodních záležitostech Hans Fischmann (*1885, +1932), který zastupoval firmu i na jednáních kartelu. Vlastnil 45% akcií, které zdědila jeho manželka Martha. Předsedou správní rady byl od 1. svět. války až do roku 1934 jeho strýc Julius Fischmann. Jeho syn Arnold Fischmann (*1884, +1940) byl vlastníkem 35% akcií a řešil technické záležitosti. Zemřel v Palestině. Jeho další syn Willy Fischmann (*1897, +1943) byl ředitelem jednoho z důlních podniků a vlastnil 10% akcií. Zemřel během války v Osvětimi. Vedení celého podniku se v r. 1932 ujal Arnošt Schmolka, příbuzný a dřívější úředník Bőhmische Union Bank, který před válkou emigroval do USA.

V průběhu roku 1933 firma zřídila odštěpný závod v Praze (Zlatnická ul. č. 10) a filiálku se skladištěm v Jablonci nad Nisou (Vodní ul. č. 38). O rok později byla zaprotokolována ochranná známka znázorňující písmeno F v obráceném trojúhelníku. Kolem r. 1936 zaměstnávala sklárna v Újezdečku zhruba 1 400 lidí.

Na valné hromadě dne 30. 5. 1938 byla přijata změna stanov a přesunutí sídla firmy z Teplic do Prahy. Z Újezdečku a Jablonce n. Nisou se staly odštěpné závody, počet zaměstnanců klesl na 920. V září 1938 byla podepsána Mnichovská dohoda, podnik byl obsazen německou armádou a 15. 11. 1938 jmenoval vládní prezident v Ústí komisařskou správu pod vedením dosavadních zaměstnanců firmy - Ing. Pallucha, Ing. Mühlsteina a R. Bienerta. Přestože se nějaké stroje a zboží podařilo uchránit a včas přesunout na české území, ztrácelo pražské vedení prakticky jakýkoliv dohled nad svými závody v Sudetech. Někteří členové rodiny Fischmannů stihli emigrovat, několik jich však skončilo v koncentračním táboře.

V roce 1939 začal o získání firmy uvažovat další velký výrobce lahví a skla Josef Max Mühlig. Po složitých jednáních s konkurencí, s Arnoštem Schmolkou, jednatelem za Fischmanny, a německými správními orgány, pronajal si Mühlig od 1. 1. 1940 závod Lesní Brána od komisařského vedení. Ještě během roku 1940 byla firma arizována, když Mühlig odkoupil 90% akcií smlouvou ze 13. 3. 1940 a začlenil Lesní Bránu do svého koncernu. Sklárna ve Mstišově byla i s ochrannými právy na skleněné cihly Verlith a Vitrablok prodána firmě Tafel und Farbenglaswerke, G.m.b.H., v Pozorce. Výroba byla zastavena v roce 1941. V témže roce byla zrušena rovněž pobočka v Jablonci n. Nisou.

Valná hromada 29. 7. 1940 v Praze opět přenesla sídlo společnosti do Újezdečku. Nový název zněl Waldtorhütte, Glasindustrie A.G. (Z pražské kanceláře se stala nová firma Pražský průmysl skla, a. s., Praha). Na valném shromáždění 20. 12. 1940 byl schválen akciový kapitál, který činil 3 600 000,- RM, tedy 36 000 kusů na majitele znějících akcií po 100,- RM nominální hodnoty. Společnost zastupovali Josef Max Mühlig a Anton Mühlig, předmětem podnikání nadále zůstávala výroba skleněných produktů všeho druhu, těžba surovin, export výrobků, zřizování poboček atd. Během válečných let byla Lesní Brána plně v provozu, udržovala zaměstnanost i ceny na stejné výši a dobře prosperovala. Kromě výroby lahví převzala v roce 1941 i Mühligovu výrobu matovaného a ledovaného skla. Úbytek zaměstnanců v důsledku válečných událostí na 600 osob v r. 1944 kompenzovala francouzskými a ruskými zajatci.

V květnu 1945 převzali čeští dělníci továrnu, která byla ušetřena válečných škod a výrobu tabulového skla zřejmě ani nepřerušila. Rozhodnutím ministra průmyslu z 1. 8. 1945 č. j. II/2-170-213/45 byla zavedena kumulativní národní správa na celý Mühligův koncern. Na Lesní správě trvala do 7. 3. 1946. Sbor správců tvořili - Ing. Karel Loriš z Prahy, Václav Mašata z Ústí n. Labem, Dr. Ladislav Navrátil z Prahy (v l. 1945-1948 ředitel závodu), Alois Smetana z Malého Újezdu (v l. 1948-1949 pověřen vedením závodu) a František Veleník z Hostomic. Podle výměru ministerstva průmyslu z 25. 8. 1946, č. IV/9-240782/46 pak byla majetková podstata firmy začleněna do Spojených závodů na výrobu plochého skla UNION, Teplice. K 1. 1. 1950 vznikl národní podnik Lesní Brána, Újezdeček, jehož řízením byl pověřen Ing. J. Broul. V témže roce byla zastavena výroba plochého skla a pokračovala pouze produkce skla obalového.

zdroj - web.nacr.cz