Divadlo Větrník
druh: divadlo
obec: Praha 1
adresa: Jungmannova 30
stát: Česká republika (Czech Republic)
Divadlo Větrník
http://www.theatre-architecture.eu/cs/db/?theatreId=52
Divadlo v Mozarteu alias Divadlo Větrník - od r. 1945,Vesnické divadlo - od r. 1949 do 60. let 20. stol.,Divadlo Anny Sedláčkové - 1939-45,Divadlo D34-38 E.F. Buriana-od září 1933 do léta 1938,Studio Národního divadla - od r. 1946
Významný hudební nakladatel Mojmír Urbánek vybudoval nový firemní dům v Jungmannově ulici 30 (čp. 748/II) podle projektu, který v době mezi zářím 1911 a březnem 1912 vypracoval architekt Jan Kotěra. Na základě stavebního povolení z 5. července 1912 provedla stavbu do září 1913 firma Františka Troníčka. Kromě hlavní budovy s obchodními i obytnými místnostmi vybíhalo do dvorních prostor směrem k Františkánské zahradě příčné křídlo s koncertním sálem, jehož užívání bylo povoleno od 1. října 1913. Na úrovni domovního mezaninu tu byl parter se čtrnácti mírně obloukovými řadami na rovné podlaze a dvěma lóžemi v pozadí. Čelní pódium na segmentově vystupujícím půdorysu uzavírala mělká apsida. Nad lóžemi začínala galerie s obloukovými řadami sedadel, rozdělenými do tří úseků vedle sebe s pěti, čtyřmi a znovu pěti řadami; za nimi byla na dvou stupních místa k stání. Dodatečně bylo sice povoleno rozšířit počet řad se sedadly na úkor míst k stání, ale tento záměr se patrně neuskutečnil. Strop, z jehož středu vystupovala větrací lucerna čtvercového půdorysu, podpíraly přízední pilíře s hlavicemi kubistického charakteru.
V říjnu 1927 vypracoval architekt Josef Kalous projekt na adaptaci sálu pro divadlo, spočívající zejména v prohloubení jevištního prostoru (z 3,5 na 5,5 metru) a zřízení malého přístavku pro skladiště rekvizit. Stavba byla povolena až 7. dubna 1930, ale už od roku 1929 se v sále konala nepravidelná divadelní představení. Do dějin českého divadla se zapsal především inscenacemi, které se tu po rekonstrukci konaly od září 1933 do léta 1938 pod vedením E. F. Buriana. V letech 1939–1945 zde hrálo divadlo Anny Sedláčkové, od roku 1945 divadlo Větrník, od roku 1946 Studio Národního divadla a od roku 1949 Vesnické divadlo.
V té době se stav divadla popisoval takto: hlediště (ve zvýšeném přízemí) je 15,5 m dlouhé, 9–12 m široké (půdorys nepravidelný obdélník) a 7 m vysoké. Podlaha hlediště je rovná. Sedadel je 232 v přízemí, 10 ve dvou lóžích v přízemí (další dvě lóže jsou neprodejné) a 142 na balkóně. Místa k stání nejsou. Místo pro orchestr není. Portál je 6 m široký a 4 m vysoký. Vnitřní portál je pevný. Opona je jedna, látková. Jeviště je 12 m široké, 3,3 m hluboké a 7 m vysoké, 1 m nad podlahou hlediště. Vzadu u jeviště je trojboká předsíň (asi 2 m hluboká), do níž vede z jeviště 4,6 m široký otvor. Částečně jí lze použít jako hrací plochy. Podlaha jeviště je pevná, bez propadel, horizont černý kruhový. Rozměry hrací plochy: 7 m šíře, 3 m hloubky.
V šedesátých letech byl sál přeměněn na nahrávací studio, roku 1995 byl rekonstruován podle projektu architektů Petra Drexlera a Ladislava Vrbaty a následně zde zahájila provoz galerie Švestka.
(Jiří Hilmera)
Divadlo Větrník
termín | název výstavy |
1946/10 | Vladimír Fuka: Kresby a akvarely |
Divadlo Větrník
kniha | ||
rok vydání | název (podnázev) | |
1988 | Divadlo Větrník |
Divadlo Větrník
podřazený dokument | ||
rok vydání | název (podnázev) | |
1946 | Výstava ve Větrníku |